Extinction Rebellion

O klimatickém kolapsu a potřebě “kreativní vzpoury”
Rozhovor s Nilsem Aggerem

Klasifikace

Interview

Nils Agger je aktivista, který se od samého začátku podílí na organizaci britské iniciativy RisingUp!, a který se nyní angažuje v hnutí Extinction Rebellion (XR). Po výstražnýchvarování, která byla nedávno publikována ve zprávě Mezivládního panelu pro klimatické změny (IPCC), dělá XR velké vlny v politickém klimatu Británie i ve světě. Jejich požadavky jsou jasné: Do roku 2025 musí Spojené království snížit produkci uhlíkových emisí na nulu. S Nilsem jsme se setkali v polských Katovicích, kde působil jako organizátor v rámci právě probíhajícího sjezdu COP24.

 

Nadace Agosto Foundation: Ve whitepaperu sdružení RisingUp!  píšete o “kreativní revoluci”, která musí být „efektivní a udržitelná“, ale také musí „být zábavná“. Myslíš, že tento přístup může mít efektivní dopad na zákonodárce a na tvrdou politiku, která momentálně diktuje budoucnost klimatu planety Země?

Nils Agger: Myslím, že lidé se účastní společenských hnutí z různých důvodů, a myslím, že některé z těch důvodů jsou společenské a emocionální. City s lidmi dovedou hýbat, a tak jen komunikovat tvrdá fakta a politické argumenty nestačí. Ale tak jako se v rámci hnutí snažíme bavit, taky dáváme prostor smutku, který je přirozenou reakcí na současnou situaci, kdy kvůli ekologické krizi toho tolik ztrácíme, nebo v dohledné době nadobro ztratíme.

Pro člověka je opravdu těžké takovou míru destrukce pochopit a vstřebat. Jaké jsou některé z metod, kterými lidi upozorňujete na nebezpečí, ve kterém se lidstvo nachází, a jaké jsou většinou jejich reakce?

Rozhodli jsme se, že budeme „Říkat pravdu a podle toho se taky chovat“, a to také děláme. Pravdu říkáme srozumitelným jazykem, jako když jsme například na westminsterském mostě v Londýně vyvěsili transparent se vzkazem „Jsme v prdeli“ (We’re fucked). Také jasně mluvíme o naléhavosti této situace během přednášek, které pořádáme po celé Británii. Děláme to jinak než je tomu obvyklé u ‘zelených’. Někteří lidé mají tendenci se hrabat v detailech, a tak nemusí nutně pochopit jak je to s námi špatné, zatímco jiní lidé to pochopí hned, a ti se k nám přidají s vervou a vášní.

Společenský aktivismus se odehrává na mnoha úrovních, a mimo přímého politického lobování také vyžaduje cit pro performativitu a umění. Jakou roli hraje taková forma tvůrčího aktivismu v „tvůrčí revoluci“ XR?

Máme zatím skvělý umělecký tým, který pro XR vytváří vizuální identitu, včetně barevných nášivek, vlajek a transparentů, a tento fakt zcela jistě i nadále podporuje vzájemný pocit pospolitosti. Také děláme tvůrčí i symbolické akty, jako třeba pohřební průvod napříč Londýnem, při kterém jsme se potom snažili vykopat hrob před budovou parlamentu, a nakonec jsme vyzdobenou rakev přinesli před bránu Buckinghamského paláce. Žádali jsme královnu, aby se společně s námi přidala k protivládnímu povstání. Ačkoliv je naším hlavním cílem narušování ekonomického systému, umění a symbolika s tímto záměrem pracují ruku v ruce.

XR má velmi volnou, zespoda budovanou strukturu organizace, kterou Roger Hallam nazval „holakratickou“ a „decentralizovanou“. Jak dobře tato organizační struktura funguje pro tebe a pro lidi se kterými pracuješ?

Myslím, že funguje dobře, ale zároveň ji musíme zlepšit kvůli nedávnému nárůstu mediální pozornosti a s tím souvisejícím nárůstem počtu lidí, kteří s námi chtějí začít spolupracovat. Ta struktura umožnila rychlou expanzi a podporuje flexibilitu, ale momentálně potřebujeme organizaci přizpůsobit mnohem většímu počtu lidí, a to co nejrychleji. A současně s tím musíme i nadále pořádat hromadné akce občanské neposlušnosti.

XR v rámci svých aktivit své členy vyzývá  aby se nechali zatknout, ale to s sebou nese i mnohá úskalí – když zatýkání začne natolik zasahovat do jejich života, mohou zažít tzv. „vyhoření“, a o celou věc ztratit zájem. Jakým způsobem se vy, organizátoři protestů, snažíte omezit negativní dopady zatčení na osobní životy účastníků?

Snažíme o své členy co nejlépe postarat, hlavně během akcí občanské neposlušnosti. podporujeme je před, během, i po jejich zatčení. Také se snažíme kultivovat fenomenologický přístup v tom smyslu, že je to do jisté míry na každém z nás, jak se k zatčení a držení ve vazbě postaví, a zda se rozhodne to chápat jako něco hrozného, či jako prosté „strávení dne v pokoji, kde ti vaří“. Také se snažíme mít trochu odstup od konečného výsledku. Toto povstání nakonec děláme, protože je to správné samo o sobě, ne proto, že bychom nutně mysleli, že dosáhneme vítězství. Připouštíme, že lidem z různých prostředí se dostává v právním systému různého přístupu, a institucionální rasismus opravdu existuje. Třeba já jsem občanem evropské unie, který byl mnohokrát zatčen v Británii, a až Británie vystoupí z Evropské unie, zatčení pro mě skrze můj statut přistěhovalce bude znamenat něco úplně jiného.

Hnutí se jeví jako velmi inkluzívní, a otevřené komukoliv, kdo by mohl mít zájem o klimatické krizi, které náš svět čelí. S jakými typy lidí jsi během svého času u XR povětšinou pracoval?

Environmentální skupiny se často jeví jako plné bělochů ze středních vrstev, ale myslím si, že XR se momentálně zcela jistě posouvá mimo tento trend. Různorodé komunity vytváří vlastní skupiny pod záštitou XR, a to včetně skupin pro mladistvé, seniory, ženy, muslimy, či lidi černé kůže. Máme také přítomnost po celém světě, a teď už i na všech kontinentech. Pro úspěch povstání potřebujeme pospolitost velkého počtu lidí, kteří by se třeba jinak neshodli na všem, takže se snažíme vyhýbat přílišné ideologizaci, a vytvořit tak prostor pro jednotu a pospolitost kolem tématu, které se týká nás všech.

Rozhovor vedl Vít Bohal