Inverse Mindset

Julien Maire, Robert Vlasák
19. července – 2. září 2018
Galerie AMU (GAMU)

Klasifikace

Exhibition

Umělec

Julien MaireRobert Vlasák

Kurátor

Miloš Vojtěchovský

Místo

GAMU

připravily: GAMU a Agosto Foundation
kurátor: Miloš Vojtěchovský
technická asistence: Matěj Šenkyřík
architektura: Dominik Adamec
vernisáž: středa, 18. 7. 2018 v 18:00 - Tonic Train (Knut Aufermann a Sarah Washington)

 

Výstava odkrývá a zároveň kreslí stínové příběhy podivných (optických a kinetických) aparátů. Setkávají se zde díla dvou umělců, kteří si vybudovali osobitou, „mediálně-archeologickou” metodu, převracející zavedenou estetiku i ideologii dějin umění a dějin technologie. Francouzský umělec Julien Maire (1969) je specialista na “znovuobjevování”, dekonstrukci nejrůznějších přístrojů a aplikací fyzikálních principů a procesů. Mění funkci i vzhled nástrojů jako jsou například kamera, diaprojektor, nebo filmový projektor a posunuje jejich význam. Projekční soustava The Man at Work je přístroj na zvláštní druh stop-motion animace, kde iluzi prostorovosti promítaného obrazu vytváří sled na pásu se posunujících rozfázovaných miniaturních figurek muže s lopatou. Instantanées (1998) je podobný para-kinematický aparát: stínovou animaci padající kapky vody na stěně vytváří rotující disk s miniaturními objekty, umístěnými před čočkami diaprojektoru. Soustava kinetických struktur Step-direction (2015) je inspirována starým principem pantografu: zasunují a vysunují se v prostoru a mění neustále svoji konfiguraci a tím i perspektivu diváka. Také Robert Vlasák (1978) se nachází na nejasné hranici autorského artefaktu a vynálezce. Pracuje s fyzikálními zákony a technickými patenty a obě jeho díla jsou založena na poetice nalezeného objektu a asambláže. Zvuková instalace Siréna (2017) je variace přístroje vynalezeného Augustem Seebeckem v polovině 19. století a rozšířeného o starý kompresor. Vrtuloid (2018) je jednoosá soustava pomalu se otáčejících vrtulí z automobilových chladičů, zavěšená u stropu na pohonné hřídeli.

Přístroje okupující na léto Galerii AMU pohání palivová směs vážné hravosti a preciznosti - inverzní, nekonvenční úhel pohledu na náš podivný, zázračný svět.

"Julien Maire je autorem řady instalací a performancí, v nichž je naše zkušenost dívat se v kinematografické situaci dopředu, pozorovat, co se odehrává před námi na plátně kladena do závorek. Maire převrací zažitou orientaci, perspektivu, odvádí pozornost k aparátu, který světelné obrazy vyrábí a vrhá. Staví „para-kinematické”, spíš než „pre-kinematické” přístroje, jakoby připomínající epochu, kdy byla filmová událost k nerozeznání od scénografie divadelního, případně varietního aktu, fantasmagorie. Spíš než k alegorii, dětské fascinaci zázrakem promítaného obrazu, je divák v prostředí jeho děl vybízen, aby zkoumal jak ona kinematografická iluze vzniká a uvažoval o povaze a ústrojnosti celého řetězce, jehož je projekční aparát součástí."

"V instalaci Exploding Camera Maire s chirurgickou přesností dekomponuje a do prostoru teleskopicky vysunuje vnitřní vybavení funkční videokamery. Odkazuje na dokonaný atentát na velitele Ahmada Šáh Masúda provedený dvěmi bojovníky Al-Káidy v září 2001. Masúda totiž zabila výbušnina ukrytá uvnitř videokamery, kterou na něho mířili falešní novináři během "posledního" videorozhovoru. Vnější lesklá a hladká schránka aparátu audiovize byla roztříštěna, elektronické vnitřnosti exploze vyvrhla do prostoru, podobně jako je tomu u lidského těla roztrhaného výbušninami. Instalace Step-direction pak zrcadlově obrací obvyklou kontrapozici a charakter vnějšího – reálného – a vnitřního prostoru. Kinetika mechanické, počítačem řízené animace soustavy pantografů připomíná klasickou počítačovou grafiku, jen transponovanou do fyzického prostoru." ..."Vlasákova schopnost zdánlivě jednoduchým zásahem do konstrukce aparátu obnažit jeho patafyzickou vrstvu je pozoruhodná. Siréna je vlastně kolem své osy se otáčející kovový kotouč, rozezvučený proudem vzduchu narážejícím na soustředně umístěné otvory na ploše disku. V pohybu se pak disk ze statického galerijního artefaktu mění ve veliký fenakistiskop, zootrop, nebo jiný proto-kinematografický přístroj používaný kdysi k animaci, k simulaci pohybujících se obrázků. Nevadí, že původní funkce sirény bylo šířit zvukový signál a široko daleko varovat před blížícím se nebezpečím."
(fragment z textu pro katalog)

Výstavní projekt vznikl ve spolupráci GAMU a nadace Agosto Foundation, která podpořila rezidenci Juliena Maireho, Sarah Washington a Knuta Aufermanna v Praze. Program rezidencí je realizován za finanční podpory Ministerstva kultury ČR.


Julien Maire je francouzský umělec narozený v Metzu v roce 1969. Absolvoval Akademii výtvarných umění v Metzu, žije a pracuje v Bruselu. Od poloviny devadesátých let pracuje mezi performancí, instalací a kinematografií. Vytváří performativní práce na pomezí žánrů a médií, zkoumající většinou materialitu pohyblivého obrazu. Jeho instalacím a performancím jako jsou Exploding Camera, Cinema Low Res, Demi-Pas se dostalo pozornosti v mezinárodním kontextu a byly prezentovány na festivalech jako jsou Ars Electronica, Festival digitálního umění, Festival evropských médií, Film Festival Rotterdam, Sonar, Transmediale, ZKM, ICC Japonsko), Empac (New York). V roce 2008 byl Julien Maire vítězem NTAA.be (Biennale Update_2) a v roce 2009 byl nominován na cenu World Technology Award v New Yorku.

Step-direction (2015). Modulární instalace - skulpturální systém je sestaven z digitálně navržených a vyrobených komponent a elektronických kontrolérů. Tematizuje svou formou i pohybem prostředí, kde je umístěna, a znejisťuje stereotypy vnímání. Je ve stavu neustálé proměny a rekonfigurace navozuje dojem zázraku. U zrodu instalace byla digitální technologie, ale jeho ústrojnost je čistě fyzická. Autor rozehrává zvláštní hru s posunutím perspektivy a současnými technologiemi dosahuje hmatatelné "virtuální" reality.

Man at Work (2014). Instalace je aluzí na koncept, který v dějinách filmu znamenal pokusy o přiblížení se pohyblivého obrazu lidskému binokulárnímu vnímání prostoru ("cinéma-en-relief" - "relief map" nebo "bas-relief"). Stop-motion animace vzniká promítáním přes sekvenci průsvitných skleněných figurek, upevněných na pohybujícím se pásu. Výsledný obraz na stěně připomíná pohled na současného Sisyfa, odsouzeného k tomu, aby neustále opakoval stejný, zbytečný pohyb.

Instantanées (1998). Optokinetická instalace ze stejné série je preparovaný diaprojektor, opatřený rotujícím kotoučem se skleněnými objekty, zpodobňujícícími fáze kapky padající na hladinu. Místo fotografické 2D reprezentace reality převrací aparát obvyklý systém reprezentace: zdroj pohyblivého obrazu je fyzický model zpodobňující dotyk kapky s povrchem tekutiny. Jeho vizualita odkazuje na experimenty Harolda Edgertona se zachycením turbulence tekutin z roku 1936.

Robert Vlasák (nar. 1978 v Kladně) je vizuální umělec, žije a pracuje v Ústí nad Labem. Vystudoval Fakultu výtvarných umění Vysokého učení technického v Brně (Ateliér nefigurálního sochařství u doc. Jana Ambrůze, 2001-2003) a Fakultu užitého umění a designu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem (Ateliér přírodních materiálů u prof. Jaroslava Prášila, 1997-2001). V současné době vede (spolu s Janem Krtičkou) ateliér Přírodní materiály na Fakultě umění a designu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem.

Zvuková instalace Siréna (2017) je inspirována principem takzvané Seebeckovy sirény, popsané v polovině 19. století: ocelový kotouč, perforovaný otvory uspořádanými v soustředných kružnicích se otáčí kolem osy rychlostí asi 270 ot/min. Vedle disku je vzduchová tryska, kterou divák může uchopit a namířit na otvory v kotouči. Změnou vzdálenosti trysky od středu kotouče se siréna rozezvučí měnící frekvencí. Součástí instalace jsou vzdušníky a pomaloběžný kompresor běžící v autonomním režimu. Mimo zdroje na stlačený vzduch při občasném spuštění pro obnovení tlaku v systému vydává charakteristický zvuk.

Vrtuloid (2018) je pomalu se otáčející prostorová soustava zavěšená od stropu. Její funkce je sice skrytá, ale technické parametry potřebné pro rotaci jsou zřetelné. Kinetická skulptura je sestavena z lopatek chlazení automobilových motorů, připevněných na hřídeli a zavěšených na řemenech pod pohonným aparátem. Stroj odkazuje na pohonné systémy z epochy první Průmysové revoluce, připomíná konstrukci některých typů turbíny, nebo obnažené soustrojí proudového motoru. V tomto případě jsou původní utilitární funkce rotoru redukovány na rozpohybování vzduchu a tiché vrčení pohonného mechanismu.