Renovace plzeňskou Moving Station posunula zase dál

Moving Station / Johan
Plzeň

Do plzeňského kulturního centra Moving Station se dá dojet vlakem, vystoupíte a stačí jen přejít silnici. Sídlí totiž v jedné z původně dvou funkčních hal plzeňského nádraží Jižní Předměstí.

 

Dráhy využívají už jen jednu halu, ve druhé se díky dlouholetému úsilí spolku Johan povedlo vybudovat fungující kulturní platformu evropského střihu. Po kompletní rekonstrukci, která proběhla v roce 2015 – a shodou okolností se trefila do roku, kdy byla Plzeň Evropským městem kultury, působí sebevědomě a optimisticky. Spolek Johan má podtitul „Centrum pro kulturní a sociální projekty“, zaměřuje se zejména na současné divadlo a tanec a klade důraz na vzdělávání.

V příjemné kavárně Moving Café jsem se sešla s Evou Kraftovou, která zde má od ledna letošního roku na starosti PR a produkci. Organizace Johan, která za projektem nádraží v pohybu stojí, bude mít příští rok dvacetileté výročí. Dům je nedávno zrekonstruovaný, kdo si pamatuje stav před rokem 2015, musí být okouzlen. Působí jako z jiného světa. Nebo spíš jako sebevědomý evropský kulturní prostor. Johan začal směřovat své aktivity k nádraží už roku 2000. Budova se z majetku Českých drah dostala dražbou do soukromých rukou a naštěstí i nový majitel chtěl s Johanem spolupracovat. Pak se podařilo získat peníze ze strukturálních fondů Evropské unie a za finanční spoluúčasti majitele objekt zrekonstruovat. Rekonstrukce byla hotova za osm měsíců a v září 2015 se otevíralo.

„Je na tom hrozně hezké, že sny se plní, je důležitá trpělivost. Johan svoji činnost dlouho směřoval k tomu domu a začal ho vnímat jako svoji scénu, ale řadu let to byla chátrající budova. Tím, že se o ni takovou dobu staral a vytvářel z ní kulturní scénu, bylo snazší vyjednat s drahami, a pak se současným majitelem, aby tady vznikla kulturní scéna.“ Vypráví nadšeně Eva Kraftová. Hala, která je kulturní památkou, byla upravena do původní secesí ovlivněné podoby z roku 1904. Například dlaždičky vytvořila malá keramická dílna jako věrnou repliku těch původních. Zbytek budovy je podřízen požadavkům na provoz moderního multifunkčního centra. Srdcem prostoru je divadelní sál s více než stovkou míst při klasické úpravě s elevací. Když jsme jím po rozhovoru procházeli, jeviště bylo obklopené sítěmi a připravovalo se na přelety dronů v rámci představení Internet věcí.

Základní produkční tým tvoří sedm lidí, z nichž jeden pracuje na plný, ostatní na částečný úvazek, a další externí spolupracovníci. Důležitou součástí je Dramacentrum JOHAN, které pořádá kurzy dramatické výchovy pro všechny věkové kategorie. Mimo jiné má také vlastní improvizační tým. Jedním z nových formátů jsou improzápasy, soutěže týmů v divadelní improvizaci. Dále se tu konají občanské debaty, literární čtení a malé hudební události. Výstavy v kavárně a v hale. Umělecké rezidence, umožňující vytvářet představení na míru prostoru. Podporují a propagují tu amatérské divadlo, Johan pořádá soutěžní přehlídky pro Plzeňský a Karlovarský kraj. Některá představení, která v rámci přehlídek vzniknou, se tu hrají. „Třeba divadelní skupina Rámus, která hraje alternativní loutkové divadlo pro děti i dospělé, má představení V Prdeli, inspirované příběhem Aladina, jak to špatně dopadne, když má někdo možnost přát si a neumí to.“ Popisuje Eva jedno představení z prosincového programu a zdůrazňuje: „Ať už se tady děje cokoliv, vzdělávání je pořád klíčový cíl. Nejen, že z různých vzdělávacích struktur vznikají nové zajímavé věci, nové podněty a reflexe současné společnosti, ale zároveň je tam druhý úhel pohledu, že umění může vzdělávat člověka v jeho náhledu na to, co se děje.“

Johan je podporován především městskými a ministerskými granty, ale podporu získává i z dalších grantových systémů, nadací a fondů. Spolupracuje s neziskovkami, školami, komunitními centry v Plzni i jinde. Je napojen na mezinárodní sítě jako Trans Europe Halles (TEH) i tuzemské jako Asociace nezávislých divadel. Po rekonstrukci se Moving Station otevřely další možnosti působení. Ve výroční zprávě za rok 2016 přechod charakterizují takto: „Stojíme na začátku pomyslného mostu od kulturního undergroundu k regulérní a respektované plnohodnotné nezávislé scéně.“

Lenka Dolanová