Heinz Weber, narozen 1957 v německém Donzdorfu, studoval vizuální umění, německou literaturu a muzikologii v Marburgu / Lahnu, Hamburku a Berlíně, v 80. letech hrál na elektrickou kytaru v souborech freewave a improvizace, pracoval na zvukových objektech a zvukových instalacích, od roku 1988 novinář pro rozhlasová a tištěná média, v roce 1990 založil SPRITZENHAUS v Hamburku, středisko pro mediální umění – organizaci pro zvuková představení a zvukové instalace, kurátor pro rezidenční pobyty organizované městem Hamburk, od roku 1993 působil SPRITZENHAUS – Sound-Studio, v roce 2003 se přestěhoval do Berlína.

Od roku 1994 se práce Heinze Webera zaměřuje na zvukové umění: skladby pro poslech, zvukové instalace, koncerty, vystoupení, workshopy a také přednášky o vlastní tvorbě. Práce vychází z „tonální kvality věcí“ („Klanglichkeit der Dinge“) - z hledání akustické materiality předmětů (jako je magnetofon v „Revox B 77 MK II“) a médií - reflexní situace („Musica Analogica“) až po složité geo-sociální a geo-historické systémy (zvukové krajiny, „Hamburg am Wasser - ich höre Brücken“, „Westbound Passage“). Specifickým aspektem jeho přednášek a esejí je mediální specifičnost a v živých představeních manipulace s materiálem jako forma hudební interpretace („Das Salz zum Erden # 2“). Od roku 2004 Heinz Weber pracuje na „Schöneberger Lautsprecherkapelle“, nástroji pro živé improvizační koncerty.