Převážná část dnešní krajiny nabízí řadu příkladů linearity: jsou to stopy přenosů – šifrovaných i nešifrovaných – vytvářejí hranici, svědectví o naší závislosti na elektro-materialistických a radio-teleologických komunikační systémech. Jednotlivé body těchto systémů mohou být spojeny liniemi drátů či neviditelnými signály, přenosových techno-telepatických sítí. Tyto aspekty jsou v každém směru hmatatelné a odkazují na paralelní stránky modernity. Jsou izolované od svého okolí, vystupují jako sochařské linie křižující otevřenou krajinu. Samy o sobě jako struktury mohou působit rušivě a nepatřičně. Když se stanou přebytečnými jsou buď ponechány všanc vegetaci nebo jsou pro svoji tržní hodnotu surovin recyklovány.
John Grzinich

---

Instalace "Rezonanční geometrie" je forma performativního výzkumu jak redefinovat geometrii prostoru pomocí jevu rezonanční zpětné vazby. Rámec projektu vychází z temperovaného nebo nastavitelného systému funkčního v reálném čase. Využívá systém napjatých drátů, působících jako reálné i metaforické linie definující prostor. Rozměry prostoru jsou měřeny  akustickou odezvou signálů a samotná instalace působí jako nástroj, ale stává se zároveň extenzí samotného prostoru. Co uslyšíme je v jistém smyslu zvukový překlad prostorové dimenze. Experiment je založen na spekulativním uvažování, zjistit "měřením" do jaké míry má prostor vlastní "ladění" vycházející z jeho geometrie. Rozměrové délky mezi body mohou být prodlouženy a překříženy v trojrozměrném prostoru. Tím se přidávají komplexní vrstvy tonality, disonance a harmonie v procesu sluchového překladu. Výsledné zvuky lze považovat za akustický "překlad" architektonického prostoru. Existuje řada historických příkladů v oblasti geometrie (architektura) a zvuku (ladění), jimiž je fenomén rezonanční geometrie inspirován.

---

John Grzinich – (narozen v roce 1970 v New Yorku, žije a pracuje v Estonsku) je hudebník, fotograf, filmař a kurátor. Od raných devadesátých let působí jako multimediální umělec a kulturní koordinátor na volné noze. Jeho různorodá praxe zahrnuje práci se zvukem, obrazem, místem a společenskými strukturami a je často založená na spolupráci. Věnuje se zejména zvuku a kombinuje například terénní nahrávky, film, elektroakustickou kompozici, veřejná vystoupení, vnímání a soustředění se na poslech. Vystupuje po celém světě a pravidelně vede workshopy, při kterých využívá zvuk jako médium participace. Jeho hudba vyšla na CD u vydavatelství jako SIRR (PT), Staalplaat (NL), Edition Sonoro (UK), Mystery Sea (BE) CUT (CH), CMR (NZ), Erewhon (BE), Intransitive Recordings (US), Digital Narcis (JP) Taalem (FR) Semper Florens (RU) či Cloud of Statics (CH). Od roku 2000 vytváří Grzinich experimentální videa, často spojená se zvukovou tvorbou. V roce 2010 dokončil dva filmy, Minema a traktát o zvuku a site-specific aktivitách Sound Aspects of Material Elements, které se promítaly na mezinárodních festivalech a později je na DVD vydal americký label and/OAR. Snaží se neustále přehodnocovat kinematografický formát s důrazem na zvukovou zkušenost, směřující k živějšímu a přirozenějšímu prožitku krajiny, věcí, umělého prostředí a člověka, který s prostředím interaguje. Od roku 2003 působí Grzinich jako projektový koordinátor organizace MoKS, mezinárodním rezidenčním centru v jihovýchodním Estonsku.