Adam Klimczak byl spolu s Ryszardem Waskem organizátorem a kurátorem polské výpravy na symposium Průsvitný posel. V letním refektáři vytvořil instalaci Pokoj pro mne a mého otce. Fotografie s portrétem otce a fotografie Adama doplňoval zvuk z kazetového přehrávače.
Miloš Vojtěchovský

Adam Klimczak (narozen 1957) je umělec, kurátor a jeden z významných kulturních aktivistů v Lodži. Spoluorganizátor série mezinárodních výstav Construction in Process a Artists’ Museum –provizorní mezinárodní umělecká komunita. Klimczak provozuje prostor mimo institucionální struktury Wschodnia Gallery, který je založen na principu umělecké komunity, jak v místním, tak mezinárodním kontextu.
V letech 1975-80 studoval na Akademii výtvarných umění v Lodži, kde absolvoval na katedře  malby a grafiky. Vytvořil mnoho instalací, fotografií, představení a uměleckých intervencí včetně site specific děl ve veřejném prostoru a v přírodě. Mnohé z jeho projektů jsou pomíjivé, jejich povaha je teď a tady a zůstává po nich pouze dokumentace. Prostřednictvím jeho tvorby jsou otevírána témata spojená s místem – jde o reakce na samotný prostor a reflexe o podstatě daného místa, zvláště autorova soukromého prostoru. V Klimczakově případě jde o specifické místo, byt v ulici Wschodnia v Lodži. Je to soukromý byt a ateliér, ale především umělecká galerie, v níž jsou prezentovány všechny aspekty jeho života. Je těžké udržet hranici mezi sociální sférou – výstavami a osobním životem hostitele. Po vernisáži se veřejnost a umělci setkají ve slavné kuchyni na ulici Wschodnia, kde se konají večírky až do ranních hodin. Pokud se umělec po představení musí umýt, použije Adamovu sprchu, pokud někdo přijel z jiného města, může spát v galerii.
Důležitým motivem tvorby Adama Klimczaka jsou jeho rodiče (oba již zemřeli). V roce 1996 během svého pobytu v Art Omi v New Yorku položil na na hladinu rybníku dva předměty ve tvaru tondo, na jeden z nich dal svoji fotografii a na druhý umístil otcovu. Tato akce, která se uskutečnila v průběhu 1. Contexts Festival v Sokołowsko v roce 2011 byla jakousi vzpomínkovou reflexí rodičů, kteří krátce předtím zemřeli. Umělec zavedl návštěvníky na několik vybraných mís v malé vesnici – obchod, park, zříceniny sanatoria. Místa pojmenoval stanice. Na každé z nich zavěsil fotografii svého otce a vyprávěl rodinné anekdoty. Na každé „stanici“ se odehrála malá rituální oslava – umělec měl panáka vodky a jedl sledě a marinované houby, které mu kdysi otec připravoval.

Série 185 fotografií s Lodží byla věnována jeho matce. Inspirací k vytvoření těchto děl byla postava Ann Skorecki Levy – dívka, která se zachránila z ghetta a  po 40 letech se rozhodla Lodž navštívit. Umělkyně z New Orleans – Robin Levy, dcera Ann požádala galerii Wschodnia o pomoc. Tak se zrodil Projekt Paměť – výstava zaměřená na konkrétní místo, během níž Klimczak vystavil svou vlastní práci. „Dílo 185 fotografií s Lodží je věnováno mé mamince – Leokadii (Lodzii) Klimczak, jejíž dlouhý život, předurčený historií, mě inspiroval. Nikdy by se neobjevila  taková dokumentární forma, kdyby nebylo vzpomínek posla z New Orleans – Robin Levy. Ona a její matka Ann Skorecky-Levy mě přiměly, abych se podíval na životy ostatních skrze zkušenost mých milovaných. Jsme dědicové a pokračovatelé jejich paměti, kterou spoluvytvářejí a obohacují nás“, říká umělec.

Mezi projekty realizovanými ve veřejném prostoru stojí za zmínku projekce představené v rámci Cafe Europa (2005). Výkladní skříně zavřené kavárny Europe v ulici Kosiciuszki v Lodži se staly prostorem pro video-instalace. Klimczak promítal grafiku, která se používala v jedné televizní stanici během noční přestávky ve vysílání. V roce 2012 v rámci festivalu kinetického umění v Lodži uvedl performanci Průzkumník. Reflektory, které držel v rukách, osvětloval fragmenty budovy. Akce a fotografie jsou příkladem "městského umění" a silným komentářem k městu. Připomínají slova z básně Tadeusze Kubiaka – "Jsem krysa z velkého města".

Adam Klimczak svoje projekty uvádí jak v Polsku, tak v zahraničí. Vedle své vlastní umělecké tvorby poskytuje mladým umělcům příležitost vystavovat jejich práci. Díky síti kontaktů s různými uměleckými iniciativami, kterou budoval po mnoho let, vytváří alternativu pro umělce, kteří nejsou schopni vstoupit do institucionálních nebo komerčních rámců.

Anka Leśniak
překlad Radka Schmelzová