Duchové příslušející Naslouchání aneb ti, kteří ztělesňují oblast Ucha, jsou těmi, kteří náleží prosté Poslušnosti. To jsou oni, kteří vidí věc ne protože je, ale protože je to řečeno jinými. A proto je možné je nazvat Poslušnými. Jsou li tito duchové takové povahy, je to způsobeno tím, že vztah  slyšení k jazyku se má jako pasivní k aktivnímu, podobně jako ten, kdo naslouchá řeči a podrobuje se tomu, kdo  mluví: vždyť je tomu tak i v obecné mluvě: “naslouchat někomu” značí být poslušný a naslouchat hlasu, značí “poslechnout”. Neboť ústrojnost lidské řeči čerpá svůj původ ze vzájemné shody, protože lidský duch ke z těch, kteří patří jinému životu, a tedy tam přemýšlí. Člověk je k tomu zcela netečný a  tělesný člověk o tom nechce ani vědět...

Emanuel Swedenborg: Treatise of Representations and Correspondences (1750)