„Ve starověku měli ptáci jak metonymickou tak metaforickou roli. Pro svoji schopnost létání byli vnímáni jako ti, kteří mohou propojit Zemi s oblohou, a proto je lidé považovali za posly bohů. Jisté druhy ptáků, jako jsou skřivani byli spojováni s jitrem, slavíci pak s večerem, vlaštovky s příchodem jara. Literární rčení, často zmiňované u Homéra popisuje „okřídlená slova“ jako ta, která vylétají jako ptáci buď z úst nebo ze stránky knihy. Větrné a okřídlené grafické záznamy Olgy Karlíkové jsou kouzelné plochy pokryté nejrůznějšími kaligrafickými vlnami / pulzací, které propojuje ptačí životy přímými dotykem se světelnými a hmotnými vlastnostmi povrchu listu papíru. Kresby vytvořené při naslouchání hlasům ptáků mi připoměly velokou otevřenou voliéru zobrazenou na malbě „Krajina s ptáky“ Roelanta Saveryho ze 17. století v obrazárně na Pražském hradě. Karlíkovou by ten mimořádný obraz určitě zaujal. Taková blízkost mě přivádí (inspirován imaginární biografií používanou velkým symbolistickým spisovatelem Marcelem Schwobem) k představě, že se by se Savery a Karlíková mohli setkat a vyměnit si anekdoty nebo dojmy, zatímco se společně procházejí českou krajinou. Oba umělci mohou být považováni za dávné a současné zároveň; každý z nich velice odlišným způsobem zachytil poetický, mytologický a každodenní význam ptactva pro naše univerzum. Claude Levi-Strauss poukázal na archetypální význam ptáků, připomínajících v mnohém lidi a přitom zcela odlišných. Vysvětluje, že ptáci: „… tvoří také společenství, nezávislé na našem, ale právě kvůli své nezávislosti se nám jeví jako jiné společenství, podobné tomu, v němž sami žijeme: také ptáci milují svobodu, staví si domy, kde žijí rodinným životem a vychovávají mláďata; často udržují pevné sociální vztahy s ostatními a dorozumívají se zvuky, připomínajími lidskou artikulovanou řeč. To všechno napovídá, že bychom měli vnímat ptactvo jako metaforu lidské společnosti.“ (Divoká mysl. str. 204-05.)

Marcus Bergner o kresbách Olgy Karlíková, v Praze, duben 2013

---

Reveil je cosi jako dobrodružná, nejen rozhlasová, vskutku planetární mezidruhová akce. Byla iniciována před 6 lety londýnským kolektivem Soundcamp a nápad připravit rozhlasové vysílání a zprostředkovat tak posluchačům zážitek přírodních ambientů byl celkem prostý: nejde o nějaké reportéry, nebo profesionály, ale projekt tvoří často obyčejní lidé držící v ruce, (nebo na stativu) mikrofon někde v lesích, parcích, na pobřeží moře, v horách, či v nížinách. Pravda je, že akce je trochu eurocentrická: začátek jara, kdy ptáci křičí jako šílení je začátkem května hlavně v Evropě, třeba v Austrálii je teď právě podzim, ale to přece nevadí. Ostatně “Mezinárodní den ranního poslouchání zpěvu”, neboli International Down Chorus Day je staršího data a byl vyhlášen v orwellovském letopočtu 1984 na první květnový víkend v industriální — “černé” krajině kolem Birminghamu.

Od roku 2016 několik britských zvukových umělců a aktivistů navázalo spolupráci s řadou organizací, například s kolektivem Locus Sonus při univerzitě v Aix-en-Provence, který provozuje tzv. BIOM, neboli otevřené mikrofony a streamovací server, přes který lze vysílat po internetu z různých míst po celém světě. Taže první květnovou sobotu se pravidelně scházejí lidé, bivakují, spí ve stanech, či pod širákem a poslouchají, případně zaznamenávají proměnlivé zvukové nedělní krajiny — zejména ptačí zpěv, propukávající s prvním rozbřeskem. Rozhlasový program začíná v sobotu brzo ráno v Londýně a pak běží po 24 hodin, tak jak se hranice slunce a stínu posunuje na západ, aby došel zpět v neděli ráno k greenwichskému poledníku. Jakoby se planeta díky jinak spíš neblahé technologii pro jednou dostala ke slovu. Do živého vysílání se zapojují stovky lidí. Vysílání koordinují Grant Smith a Hannah Kemp-Welch za Soundcampu v Londýně, Maria Papadomanolaki na Krétě, Darren Copeland z organizace NAISA v Kanadě a Leah Barclayová z projektu Biosphere Soundscapes z pobřeží v australském Queenslandu.

Partnerskými organizacemi akce Reveil jsou kolektivy Full Of Noises v Cumbrii, zmíněný Locus Sonus, umělecké Radio CONA v Lubljani, HMU na Krétě a Cyberforest v Tokiu. Rozhlasových stanic, které vysílání během 24 hodin přebírají je nejmíň 17 a jsou to například Resonance FM/Extra, Soundart Radio, Wave Farm/WGXC, NAISA Radio, Colaboradio, Phaune Radio, Radio Campus, Radio Patapoe, Orange 94, Oscillation festival, Radio Tsonami v Chile, Wildlife Sound Recording Society, Archipel Stadions Community Radio, Chimeres Radio, nebo ode. Žádná nadnárodní korporace, ani státní, nebo komerční médium není do projektu zapojeno a jedná se tak o čistě filantropickou, dobrovolnickou, civilní akci, pravda připravenou jen lidmi, ale probíhající v koordinaci se světovým zpěvným ptactvem.

Letos jako by díky pandemii získal Reveil specifický přídech a důležitost: jednak se internet stal společenským prostředím, kde se skoro po 2 měsíce setkávají i ti, kdo na to nebyli nutně zvyklí, protože nemohou cestovat a osobně se setkávat. Australská zvuková ekoložka Leah Barclay to komentovala slovy:“Protože většina obyvatelstva planety je teď v izolaci, letošní vysílání nabízí možnost, jak zažít neuvěřitelné zvukové krajiny znějící z míst, které bychom neměli nikdy šanci osobně navštívit. I když sociální izolace je důležitá, neznamená to, že bychom měli být mezi sebou navzájem a od našeho životního prostředí odděleni.”

Na stránce: soundcamp_listen mohli posluchači sledovat desítky, možná stovky zvukových barevných a pestrých zvukových krajin: krajin ovšem jistým způsobem neobvyklých: neuslyšíte lidskou hudbu, ani řeč, ani stroje a mechanismy! A pokud občas zaslechnete přece jen hlasy, motor aut, lodí, letadel a dalších všudypřítomných člověčích hluků, půjde spíš o zvuk parazitní, pronikající do biofonických přírodních zvukových hájemství, které tady zněly milióny let, až do chvíle, kdy jsme svět zaplnili my lidé. A zcela výjimečně letos po mnoha desítkách let ustal na delší dobu civilní letecký provoz skoro po celém světě, takže přírodní zvuky, které letecké motory všude vyfiltrovaly jsou zase slyšet a ptáci se nejspíš také slyší navzájem. Nenadálé Ticho, které nám možná přijde poněkud zneklidňující, se může stát také příležitostí si vyndat pecky z uší a zas se zaposlouchat do toho jak svět kolem krásně zpívá..

Proč tedy ptáci zpívají (v našich oblastech) hlavně na jaře a za svítání? Ptačí ranní švitoření zní pro náš sluch uklidňujícím dojmem a poeticky, nicméně ptáky, kterým “je do zpěvu” vede celkem prozaická motivace:

1. Ornitolové, což jsou (buhvíproč) většinou muži, soudí, že ti, kdo zpívají, jsou zejména samečci, zatímco samičky prý většinou jen pozorně poslouchají (některé nedávné studie toto genderové rozlišení zpochybňují). Maskulinní zpěv znamená přibližně: Tady jsem!! Slyšte!! nebo Podívejte na mne!! Tuto sedím a můj hlas zní široko daleko, takže zpívám ze všech nejlíp!! Takže si dejte — vy ostatní pozor! Tohle je můj strom a moje místo a nikdo tady nemá co pohledávat. … michodem mám taky celkem radost, že jsem tuhle noc přežil, neumřel hlady, nebo mne nespolkl dravec, čili predátor.

2. Ráno je ještě chladno a hmyz je zalezlý. Takže nemá smysl ho jít teď hledat, lovit a krmit se. Tu hodinku se radši budu věnovat cvičení, kterým si kontroluji svoji kondici. Jinak je pro nás zpěv dost vysilující činnost, každopádně nezpíváme jen tak pro radost a proniczanic.

3. Bernie Krause zjistil, že ptáci a jiné zpěvavé organizmy vytvářejí hlasivkami, nebo strigulací cosi jako osobní akustické niky, neboli virtuální teritoria. Ta ctí mezidruhovou solidaritu a navzájem si většinou (mimo soupeření uvnitř stejných čeledí a druhů) nekonkurují. Pokud z eko-akustické zvukové krajiny nějaký obvyklý projev zmizí, či naopak přibude, biologické zpěvné souručenství se na tu změnu většinou rychle adaptuje a prázdnou niku zaplní.

4. Některé ptačí druhy jako třeba pštrosi, dravci, krkavcovití, sovy, papoušci, kolibříci, nebo tučňáci se ranním zpíváním obvykle nezdržují. Může to souviset se způsobem jejich živobytí, někdy — jako u vran, krkavců a papoušků, tvorů s vysokou mentální kapacitou to znamená, že vysilovat se po ránu hlasovými kadencemi jim nejspíš připadá pošetilé.

Ovšem nakolik je pošetilé pro nás pro lidi tak brzo ráno vstávat abychom zastihli ranní ptačí chorus? Jaký má cenu ptačím hlasům naslouchat, když máme po ruce tolik krásné, rymické, vzrušující vlastní hudby a lidských zvuků? Ranní chorus zní pro lidské uši většinou bukolicky, zvlášť brzo ráno, když je ambient naplněn hudebně dynamickou bohatostí, proměnlivostí a komplexitou. Proč se (alespoň některým z nás) vlastně líbí? Možná ten příjemný pocit souvisí s dávnými časy, kdy jsme my lidé společně s ptáky žili společně někde ve větvích lesů v Jižní Africe? Nebo snad že po statisíce let nerušený zpěv ptáků znamenal, že nehrozí právě nějaké nebezpečí?

V době klimatické nouze je nejdůležitější ta skutečnost, že ptáci, podobně jako hmyz, nebo houby jsou výbornými bioindikátory stavu světa, konkrétní krajiny, nebo jak říkají vědci biotopu, ve kterém žijeme. Ptáci nám naznačují zpěvem v jaké že se stromy, rostliny, půda, voda a vzduch nacházejí kondici. Pokud za jarních jiter ptáci mlčí, neznamená to, že by venku bylo jen méně “krásně” a “příjemně”. Příroda tím naznačuje, že něco není v pořádku: že země je třeba přidušená jedy a odpadky, které zlovolně vymýšlíme, produkujeme a rozhazujeme nesmyslně po polích a loukách. Ptáci a hmyz mlčí, protože země vysychá, hmyz kamsi zmizel a s ním logicky i (zpěvné) ptactvo. Představuji se, že nám možná zbudou jen holubi a straky, kteří přežijí nejspíš skoro všechno. Nic proti nim.. ale stračí hlas nezní zrovna nejpříjemněji. Mlčení ptáků i hmyzu oznamuje možnost adventu doby hladové. Ekolog Jiří Malík to shrnul takto: “Hmyz ničíme na intenzivních polích, kácením lesů i naší neschopností nechat aspoň některé stromy zestárnout. Hmyz přichází o místo k životu — v obrovských počtech jej ničí automobilová doprava a rostoucí teploty.”

Pokud venku ráno neslyšíme zpívat symfonii alespoň 20 druhů, ale jen hlas nebo dva, jde o zřetelný signál: Pomoc! SOS!, strádáme. Biodiverzita je ohrožena a krajina se proměňuje v poušť, kde pro ptáky nebude “co do zobáku”, nicméně pro nás — hrdé pány tvorstva vlastně taky ne. V tom nepomůžou megatuny zaručeně bezpečných hnojiv, herbicidů, pesticidů, obří kombajny a traktory, práškující letadla, anabolika ani antidepresiva, ani superrychlé 5G připojení, vitamíny, dokonalé roušky a dezinfence. Ba ani jakkoli chytré karanténní aplikace ve vychytralých telefonech, jimiž se nacháváme dobrovolně zlověstnými algoritmy sledovat a kontrolovat.

Svět bez ptačího zpěvu, vrzání koníků a cvrčků, bez žabího kvákání, bzučení včel a čmeláků, bečení ovcí, bučení krav a mečení koz bude jako noční můra: hrůzný a tísnivý. Zkuste se teď na jaře projít skoro kdekoli v Čechách bývalým smrkovým lesem, což je spíš lesní márnice: jediným zvukem, který zaslechnete je většinou skučení a vytí motorových pil. Tuto stránku a soubor nahrávek věnujeme nejen ptactvu, zpěvnému i mlčenlivému, ale také Olze Karlíkové, která věnovala polouchání, studiu a zaznamenávání ranního zpěvu velkou část svého života, a zoologovi a cestovateli Jiřímu Baumovi (1900–1944), který na začátku poslední velké války napsal knížku věnovanou Ptactvu velké Prahy a bohužel se jejího vydání už nedožil.

---

Seznam nahrávek které vznikly během Mezinárodního dne jitřního zpěvu v roce 2020 v Praze a jinde lze poslouchat zde.

1. Matěj Kratochvíl — On the Lake, Bohdaneč
rybník, voda, vodní ptáci, ryby
ČR

2. Guy van Belle — Hranice u Malče
déšt, polní ptáci
Hranice, u Chotěboře,
KRAVIN

3. Michal Kindernay — Skryje, 07:28

4. Tomáš Šenkyřík — Rusava, 09:05
Rusava, ČR
soundscape.cz

5. Ladislav Železný — Mnichovice, 03:48
zahrady a louky na kraji vesnice
Mnichovice, ČR
radiocustica

6. Michal Kindernay — Inner courtyard
Praha

7. Lloyd Dunn ( nula.cc ) — From my window Prague
05:40 Smiřického náměstí Praha
( nula.cc )

8.John Grzinich — Rural landscape in Mooste 08:02
Mooste, Estonsko
maaheli

9. Stanislav Abrahám — Branišov 02:59
les, ptáci, puštík, krávy
Branišov
stanislavabraham

10. Artificial Memory Trace — Mountshannon,
Eastern Clare 04:32
Irsko
artificialmemorytrace

11. Peter Cusack — The Columbiadamm Cemetery 04:15
Tempelshof, Friedhof Columbiadamm, Berlin
favouritesounds

12. Félix Blume — Village of Paso de Telaya 08:20
Veracruz, Mexiko
felixblume.com

13. unknown — Montana 03:49
Ninepipe National Wildlife Refuge Charlo,

14. Iva Polanecká/Martin Marek
Rokytnice nad Jizerou
ve stanu v Jilemnici Krkonoše

15. Šárka Zahálková — Polom u Trhové Kamenice

16. Květa Přibylová — Malá Hraštice 06:5
Ornitologická stanice
Hraštice

---

Pořad pro Češký rozhlas stanice Vltava editovali: Stanislav Abrahám a Ladislav Železný
Dramaturgie: Miloš Vojtěchovský
Text ke kresbám Olgy Karlíkové: Marcus Bergner

Připraveno ve spolupráci a s podporou Agosto Foundation, Asociace MLOK a HISVoice jako součást projeku: sonicity.cz.

Překlady do angličtiny: Vít Bohal, Lloyd Dunn
Odborný poradce: Vít Zavadil