Bohatství barev jest má barva.
ATHANASIUS GRÜN (z: Otokar Fischer, Dopis o barvách, Volné Směry, červen 1910)

Projekt CD-ROMu - COLORUM NATURAE VARIETAS je koncipován jako interaktivní propojení k nečemu, co lze nazvat sbírkou. Jeho skladba je přizpůsobena digitálnímu médiu a umožnuje diváku zpřostredkovat propojení textu, obrazu, zvuku, filmu a videozáznamu akcí. Použitý materiál zahrnuje dokumenty o mé práci s krajinou do širšího historického kontextu.
Ve své tvorbě se zabývám hledáním celku, který je patrný v neustálých, cyklických proměnách, celku, který obsahuje něco, co uniká možnostem přímého pohledu. Práce se vztahy mezi jednotlivými jevy vede k jejich pochopení v širších souvislostech.

COLORUM NATURAE VARIETAS je záznamem osobního vnímání světa v jeho bohatosti barev, tvarů, pohybu, zvuku a proměn. Fenomén  barvy čerpá z rozsáhlé sbírky pigmentů, přírodnin a reliktů. K barvě se váže množství dalších údajů - od vlastních textových zápisů, přes údaje o času sběru, vztahu těla k této události v určitém místě, na určitých souřadnicích, až po chemické analýzy, rozbory a digitální obrazové mikrosondy. Vztah myšlení a těla je i vztahem k paměti každého místa jako specifické části těla krajiny v čase. Proto je sbírka barev i deníkem a svědectvím složitých vazeb k textu. Materiál obsahuje kromě sémantických korelací spektra a řeči i obrazové příklady z vědecké literatury, zabývající se vnímáním barev, prožíváním času. Zvuk je nejbezprostřednejším vjemem v mapě chodce krajinou. Konkrétní zvuky větru, chůze, vody, praskání ohně, vlastního hlasu i hlasu zvířat tvoří zvukovou krajinu pomyslného archivu. Jednotlivá data jsou tak  zaznamenána v  krajině, jíž  chodec může procházet nezávisle na prostoru i čase.

Osud této sbírky je pro mne zvláštní a velice osobní, protože jsou to věci - které jsem - z nichž některé opravdu souvisejí s mým nejranějším dětstvím. První sběry jsou někdy z poloviny padesátých let, kdy jsem samozřejmě vůbec neměl představu o takovéto sbírce, ale vždycky mně fascinoval třeba náš školní kabinet tady v Jičíně. K mým velkým zážitkům patřilo vidět poprvé sbírky Národního muzea. To prostě jsem byl z toho úplně v šoku. Taky jsem celé dětství ležel v určovacích klíčích - tak nějak se to všechno propojovalo a vznikala soustava různých krabiček a krabic. Byly to různé věci, od kamínků, brouků, kytek a nevím čeho všeho.

Takže tím, že ta sbírka rostla, rostla vlastně i možnost srovnávání a tím stále více vystupovala taková ta nekonečná barevná rozmanitost světa, který nás obklopuje. Přesně tak, jako když dáš vedle sebe různé barevné odstíny, tak když srovnáváš  různé jazyky, jež je popisují, a uvažuješ o různých kořenech, které je propojují, tak se před člověkem rozevírá úžasná bohatost. Bohatost sféry, která začíná být čitelná, když se člověk dotkne světa a snaží se ho nějak pojmenovat a pochopit.

Vídíš, jak se to práší? Jaká je to úžasná - z té hnědé formy, jak se sype - úplně sírová barevnost?
Takže, uvidíme.

Nějaké staré číslo - olivínová drť, dokonce se tam dostává tá žlutá ještě do vztahu. Tak to je nějaká rozemletá hlína odněkud z Tábora, tady z blízkého vrchu u Jičína. Taková hnědavě narůžovělá - to bude někde z Podkrkonoší, tam někde právě u Černého dolu - jsou v tom takové  hrubší kousky a jemnější. Já jsem pak některé vzorky přesátím rozdělil na dvě části - v jedné misce je spíše drť a v té druhé jemný barevný prach; a je zajímavé, že už jenom tím prostým rozdělením jednoho místa vzniknou dvě úplně odlišné barevnosti, velice výrazně.

Úplně jiný charakter potom mají třeba věci, které jsou rostlinného charakteru, že. Tak tady to jsou okvětní lístky měsíčku; a zas je možné tyto okvětní lístky rozdrtit a udělat z nich prach. A ten prach, ta nažloutlá, je opět absolutně odlišnou barvou od barevnosti původního vzorku. Velká bohatost je už v  alchymii zpracování, dalším zpracování místa. Takže i to je obsaženo ve sbírce nebo kolekci.

Je to můj deník, ale zároveň to je něco, co běžnou formu deníku přesahuje. Zvláštní je na tom to, že v klasickém deníku jde o podobu knihy. Toto zde, když se rozloží, vznikne vlastně jakési pole míst. Ty stránky jsou vedle sebe a vztahy mezi nimi je možné nekonečně variovat. A taková možnost mne rovněž velmi zajímá. Jak se prolínají různé časy a místa - třeba na jednom místě, když se rozhodnu sbírku představit.

Miloš Šejn, 1998