Igor Hlavinka: Černé kresby

série, tužka na papíře, 60 x 60 cm
sýpka

"..V dotyku štětce s tuší se ustavuje prvotní jednota, tato prvotní jednota je ještě nerozlišená, je to původní chaos, a kdybychom se zřekli malířské čáry, nikdo by do toho chaosu nevnikl..." -"...V oceánu tuše se ustavuje hluboký duch, zpod hrotu štětce tryská život, na kousku papíru se děje hlu­binná proměna, z chaosu křesá­me paprsek světla. A není-li při tom štětec pouhým štětcem, tuš pouhou tuší a malba pouhou malbou, pak je to tím, že jsem v tom já, já jsem ten, kdo roztí­rám tuš, neboť ona se sama nerozetře, jsem v tom já, kdo dr­žím štětec, neboť on se sám nepodrží, tak jako je lůno, jež vrhá svůj plod, neboť nic se nerodí samo. Tak se z oné původní jednoty vydělují desetitisíce věcí, jež my dovádíme k nové jedno­tě, abychom dovršili onu prvotní jednotu; a to je nejzazší meta, k níž se můžeme dobrat my na tomto světě!..." (Malířské rozpravy mnicha Okurky Shitao, kap.7. Prvotní jednota, přeložil Oldřich Král, Votobia 1996)


,,Každá kresba tohoto cyklu začínala v prázdnotě bílého papíru, pak se v houstnoucí spleti čar, v chaosu, postupným dělením, vytýčením bodů a os začal objevovat řád. ...
Chtěl jsem se pomocí kreslení rozpomenout na počátek všeho a zároveň na počátek svůj.
Na počátku kresby je prázdnota, krásná zářící prázdnota papíru, která odkazuje k té počáteční prázdnotě všeho. Mistři Tao ji zvali prapůvodní jednotou. Nerozdělenost. Prázdnota, ve které je potencionálně obsažené všechno co je. Ne­konečno možností. 
Tak i já a svět jsme byli na počátku jedno. 
Ale pokud nechci do té krásně zářící prázdnoty navěky jen zírat, tak se odvážím udělat první dotek štětcem nebo jiným nástrojem. Ten první bod nebo čára, ale vlastně i každý další, je volbou z nekonečna možností. ,,Tato prvotní čára obsahuje víc než celý ten nesmírný chaos oné chvíle před stvořením" píše se v čínském malířském traktátu zenového mnicha Shitao. 
V první fázi kresby nechávám plnou svobodu náhodě a rozumem nekontrolovaným impulsům podvědomí. 
Je zajímavé sledovat, jak se v kresbě objevuje rytmus a proudění, v oceánu nahodile vedených čar a bodů vznikají jakási ohniska. Touha po formě, po řádu začíná převažovat. 
Každá z čar pro mne představuje nezaměnitelný osud jedné bytosti, jedna nebo několik málo čar na ploše působí velmi dramaticky. Mezi tisíci čarami už navzájem splývají. Vytvářejí čím dál jemnější strukturu paralelních nebo křížících se linií. Dalším zahušťováním struktury běl papír prosvítá čím dál méně, až zmizí docela. 
Černé čáry vytvořily černou plochu. Kresba může mít mnoho vrstev. Ty spodní vrstvy jsou z ur­čitého úhlu pohledu stále viditel­né. Pokud jsem kreslil tužkou, tj. grafitem, a vedl v poslední vrstvě čáry paralelně, tak se na ploše objevuje zvláštní efekt. Paralelně vedené linie grafitu pohlcují nebo odrážejí světlo podle toho v jakém úhlu je pozorujeme, jako drážky na gramodesce."
Igor Hlavinka 25.7.2018


Igor Hlavinka (1959, Praha), malíř, v letech 1979–1982 studoval scénografii na Divadelní akademii múzických umění Praha. V roce 1986 absolvoval Akademii výtvarných umění v Praze, obor krajinářská a figurální malba, ateliér František Jiroudek. Postupně zabýval krajinomalbou, kresbou a figurální a abstraktní malbou (cyklus Znaky, Chaos a řád, Strašná souměrnost, Okolo středu).
V 90. letech účastnil na symposií nadace Hermit v klášteře Plasy. V roce 1997 tam inicioval a spoluorganizoval mezinárodní umělecké symposium „O Počátku“. Několik let se zabýval restaurovaním nástěnných maleb, navrhováním a realizací zahrad. Zúčastnil se mnoha společných i samostatných výstav. Je zastoupen v soukromých i veřejných sbírkách. V letech 1989-1992 byl členem výtvarné skupiny Tunel a od roku 1996 je členem S. V. U. Mánes. Žije a pracuje v Praze.