Nico Parlevliet: Instalace s padajícími kameny

sýpka

"Pane, je čas: jas léta spálil sad.
Ty na sluneční hodiny teď vrhni
svůj stín a vtrhni s větry do zahrad."

From Herbstag, Rainer Maria Rilke

Už dlouho se zabývám otázkou čistoty a nezávislosti ve vztahu k sochařství a zvuku. Používám jednoduché zadání, mechanismus způsobující jednoduché zvuky, kterých je pak potřeba k zaslechnutí a zahlédnutí něčeho zázračného. Padání je výsostně barokní pohyb a říční valouny jsou obyčejné přírodní objekty z plaského okolí. Spolu se starobylou podlahou v sýpce však stvořily tento malý zázrak.
Nico Parlevliet, 1993 Plasy


Nico Parleviet absolvoval  v letech 1969–1974 fotografii na  Fotovakschool v Haagu, v roce 1975 začal studovat na Akademii Minerva v Groningen. Po studiích začal pracovat jako designér. Jeho dílo je řazeno mezi tzv. Interaktivní umění, kde jsou moment změny a smyslové vnímání klíčovými pojmy a zdrojem jeho fascinace. Dlouho byl vedle pohybu, cílem jeho výzkumu zvuk. Nejde pouze o zvuk, ale o procesy pohybu, ze kterých zvuk pochází. V posledních letech pracuje také s videem a 16mm filmem. Žije a pracuje od roku 1997 v Dordrechtu. Byl také konzultantem Centra výtvarného umění v Rotterdamu pro umění ve veřejném prostoru.