(V procesu.)

Symposium Fungus – Průzkum místa _1145–1994 proběhlo od 24. září do 24. října v roce 1994 po letním symposiu _Hermit – Průsvitný posel. Šlo tedy o třetí rok činnosti Nadace Hermit v klášteře Plasy a byla to první akce, která probíhala mimo letní sezonu, kdy se obyčejně konaly festivaly a symposia. Mne - Miloše Vojtěchovského kontaktovala belgická historička umění a kurátorka Mimi Debruyn, která připravovala koncept výstavy, koncipované původně společně s belgickým umělcem Hugem Debaere (1956–1994). Následně jsme se sešli s nizozemským kurátorem Ronem Miltenburgem a kurátorem z Mnichova Gerhardem Effertzem. Společně si upřesnili téma, kterým bylo v té době celkem módní a aktuální “ekologické umění”. Téma vycházelo od Huga Debaere, který se ovšem sám do projektu neměl už možnost zapojit. Za českou stranu se přípravy a pozvání účastníků na žádost M.V. ujal Jiří Zemánek a ze Slovenska Jana Geržová. K 18 pozvaným účastníkům se připojil Igor Hlavinka, který v Plasech v té době pobýval na rezidenci a pracoval na sérii keramických objektů. Naopak ruský umělec Andrei Roiter, žijící tehdy v Amsterodamu se nakonec projektu nemohl zúčastnit.

účastníci:

Jan Ambrůz:, ČR; Geert Bisschop:, NL; Stefan Bohnenberger, DE; Ladislav Čarný, SK; Charlie Citron, US/NL; Trudi van der Elsen, NL; Judith Dimitria Fleishman, US; David Garcia:, UK/NL; Igor Hlavinka ČR; Uschi Kütz, DE; Willy Looyen, NL; Peter Lelliott, UK; Stefan Pfaff Hösch, DE; Miloš Šejn.; Emöke Vargová:, SK; Vladimír Vimr, ČR; Erna Verlinden, BE; Linda Vinck, BE; Karl Weibl, DE.

Environmentální téma akce reflektovalo (mimo jiné) v lokální měřítku právě probíhající záchranný průzkum vodního systému pod budovou konventu. Ten byl po dlouhá desetiletí neudržován, poničen a zanesen odpadky. Městská kanalizace prosakující do vodního systému poškozovala dubové piloty, na nichž je konvent postaven. Houba-dřevomorka sídlila patrně dávno v podloží všech budov kláštera.Téma symposia mělo ovšem i ambici uchopit ekologickou aktuální problematiku také v širším - environmentálním měřítku. Bylo tedy alespoň v českém kontextu celkem ojedinělým pokusem propojit uměleckou praxi s krizí globálních zemských systémů a životního prostředí. Účastníci symposia přijížděli a odjížděli postupně. Dohromady se nesetkali bohužel ani na zářijovém zahájení, ani na říjnovém zakončení. S videem pracovali Miloš Šejn a David Garcia, další využívali hlavně kontexty místa a nalezené materiály a někeré práce se dají označit jako site specific, nebo participační. Dernisáž byla spojena s diskuzním setkáním, spíš než kolokviem, jehož začátek byl zaznamenán na videu. Zúčastnili se například amsterodamský kritik a teoretik umění a nových médií Paul Groot, Ludvík Hlaváček, Hans Lemmen, Geert Bisschop, Miloš Šejn, Ron Miltenburg, Willi van Peer, Mimi Debruyn, Jan Svoboda a další. Na pozvánce uvedená Milena Slavická nepřijela.

na vernissage proběhl koncert souboru Orloj snivců a skupiny Znamení kruhu v kapli svatého Benedikta a v ambitech.

Symposium jsme začali připravovat v lednu roku 1994 společně s Mimi Debruin a hledali partnery a podporu. Kupodivu se nějaký rozpočet podařilo během půl roku získat. Katalog vyšel až na jaře roku 1995 v nákladu asi 200 kusů: sestával z malého jednobarevného katalogu, vytištěného na recyklovaný papír, souboru pohlednic s fotografiemi prací jednotlivých autorů. To vše bylo vloženo do zeleného tubusu od plynových masek s plánkem kláštera a - jako olfatorické poselství - hrstí suchého sena. Stovky plynových masek, které jsme nalezli v jedné z temných místnosti konventu použity nebyly. Což bylo vlastně z hlediska tématu symposia škoda. Katalogy dostali účastníci a kurátoři, pro jeho nestandardní podobu a formát se jich dochovalo patrně poskrovnu. K symposiu Fungus vyšlo několik kritických recenzí (v časopisu Ateliér od Jany Tiché) a ve slovenském časopise Profil od Jiřího Zemánka a Jany Geržové. David Garcia natočil během svého pobytu dokument na video, který potom vysílala amsterodamská kabelová televize Hoeksteen.

Tehdy nezmíněným ideovými souputníky symposia byla například osobnost a texty Zdeňka Neubauera, Petera lamborna Wilsona: nebo projekt Elbe, navržený Helen a Newtonem Harrisonovými. Ti během residence v Bauhausu v Desavě roku 1990 vedli mezioborový výzkum zaměřený na celé povodí Labe, od pramenů v Krkonoších až k ústí do Severního moře. Milan Knížák pozval Harrisonovi v roce 1990 (nebo 1991) do Prahy na AVU, kde s nimi spolupracoval Miloš Šejn. Výzkum Harrisonových zahrnoval například letecké mapování podkrušnohorské hnědouhelné pánve, návrh na rekultivaci povrchových dolů v okolí Bitterfeldu v Sasku, Sokolovsku v Českoslovenku a návrh na holistickou rekultivaci povodí Labe. Projekt nebyl nikdy realizován, podobně jako se nerozvíjel dál ani projekt Fungus – což bylo původně zamýšleno. K návratu k tématu ekologie umění jsem se dostal po více než dvou desetiletích v projektu Na pomezí samoty.

Miloš Vojtěchovský, Radoslava Schmelzová, Praha, květen 2017