Soundworms Ecology Gathering

22. - 24. září 2017
Mariánské Radčice
Účastníci žížalího potlachu a předběžný program

V angličtině zní „gathering“ docela dobře, ale jak je přeložit do češtiny? Původně indiánský výraz „potlatch“ se do češtiny přepisuje jako potlach, nebo potlač a začátkem 20.století tak trampové pojmenovali svoje srazy v osadách kolem řek, Sázavy, Berounky i jinde. V češtině se slovo někdy vykládalo jako odvozené od slovesa „tlachat“. Název potlach se občas používá pro různé neformální srazy dodnes. „Žížalí potlach“ vypadá podivně, ale pro místo připravovaného setkání na okraji obrovského lomu Bílina je — jak doufáme — adekvátní (zdroj: wikipedie). Potlače, nebo-li žížalího setkání se zúčastní, mimo jiných:

 

pátek odpoledne, 15.30


MANUÁL POST-PŘÍRODNÍ KRAJINY
Miloš Vojtěchovský/Vít Bohal

Jedna z tezí známé a pesimistické knihy Billa McKibbena „Konec přírody“ z roku 1989 zněla, že je vlastně už pozdě podnikat cokoli kromě obav. Protože podle něho „příroda už skončila“ a vstoupili jsme do nové fáze geologické historie, v níž ani ten nejmenší kousek krajiny nemůžeme s vážností nazvat jako přírodu. K tomu nás dovedly hluboké změny klimatu, zapříčiněné technologiemi jako je spalování fosilních paliv, nebo vypouštění plynů poškozujících ozonovou vrstvu. Ale pokud „příroda“ zmizela, nebo se změnila v něco jiného, zbývá vůbec nějaký prostor pro uvažování o našem prostředí, nebo pro umělecké angažmá? Můžeme dělat něco víc, než si zoufat nad tím, co jsme jako lidé, nebo systém zničili, co všechno jsme ztratili a proč k tomu došlo? Ubývá nám něco víc, než se zoufale pokoušet zachrańovat a ochraňovat malé zbytky „původních“ přírodních ekosystémů, nahrávat zvuky tání polárních ledovců, nebo hlas posledních exemplářů řady vymírajících zvířat? Minimálně existuje možnost re-formulovat stávající koncepty a uvažovat o „post-přírodní“ ekologii, o „ekologii bez přírody“, jak o ní uvažuje Tim Morton, či o povaze „zvukových uměních doby po přírodě“, o které píše Mark Peter Wright.

Umělci, vědci a ekologičtí aktivisté rostoucí měrou využívají nejen obrazů a dat, ale i zvuků, jako nástroje pro interpretaci jevů globálních klimatických změn, mizení biodiverzity. Místo, kde se scházíme na žížalím setkání (Sonicworms), může být ideálním prostředím pro takové diskuze: jde o ideální příklad post-přírodní krajiny, protože od konce druhé světové války proměnila intenzivní těžba hnědého uhlí celou oblast podél Krušných hor do podoby „post-přirozené“ landartové práce, v krajinu s obrovskými kaňony, v nichž zmizela celá města, vesnice a řeky, s liniemi vysokých kouřících komínů, s hlubokými roklemi, vojenskými ohradami kolem jedovatých petrochemickýmich parků. Některá místa se během posledních let proměnila zpátky do přírodní podoby: v lesoparky s hlubokými umělými jezery, umělými vršky a umělými lesy. A rychlost, s jakou onen „mimo-lidský“, nebo „více-než-lidský“ organický živel reklamuje původní, často toxické prostředí, je ohromující. Může to být prostor pro jiné, post-lidské prostředí a pro uměleckou praxi i teorii.

Miloš Vojtěchovský (1955) žije a pracuje v Praze. Zabývá se minulostí, přítomností a vizemi budoucnosti. Působí v Centru audiovizuálních studií FAMU.

Vít Bohal žije a pracuje v Praze, absolvoval FFUK a je členem spolku Diffractions Series ( http://www.diffractionscollective.org/ ). Publikuje a překládá texty na různorodá témata do periodik jako A2, Vlak, Word Addict, VICE.. V roce 2016 spolupracoval na symposiu Frontiers of Solitude. Je spolueditorem Reinventing Horizons (tranzit, 2016) a Allegorithms (Litteraria Pragensia, 2017).


ZVUK RÁJE
Petra Kapš aka OR poesis (Maribor)

Jak by zněla zvuková reprezentace Ráje — ráje dnešního, současného — ať už z pohledu jednotlivce či společnosti? V Rajské knihovně nasloucháme zvukům a zvukovým krajinám jako vyjmutým přímo z Edenu, čteme o zdech, plotech, opuštěných, vzdálených i odlehlých prostředích, která jsou podobná těm našim, avšak obývají jiný časový prostor. Mimo většinou neměnných environmentálních podmínek je permanentní Ráj i otázka akustických podmínek. Pomocí našeho bezčasového matrixu a pomocí zdrojů, čerpaných z hlubin země momentálně produkujeme zvuková pole, kde se roční období nemění. Když je jeden ptačí druh na jaře hlučný, na vrcholu léta naopak zmlkne. Když nějaký strom šumí na podzim, v zimě zní jinak. Nemůžeme se plně vyhnout neustálému ‘nyní’ produkovanému lidskými zvuky. Tuto neustálou přítomnost neměnného zvuku neváhám označit jako současné peklo, jako místo, kde je setrvalost určujícím faktorem. Šum digitalizovaného světa neměříme v čase či období, ale profitem. Jeho smyslem je uspokojovat naše malicherné zvyky a potřeby v souvislostech věčné přítomnosti. Výsledek je opravdu brutální – hluchota světa se agresivně šíří. Obyvatel Ráje hluchne. Navrhuji tichý, do časovosti vložený a smrtelný Ráj. Hvězdy plují v tichu / louka se otevírá. / Kdo může čekat? (Jure Detela)

Petra Kapš alias OR poesis (nar. 1975 ve Slovinsku) je zvuková umělkyně a básnířka, žije v Mariboru. Kombinuje umění zvuku, rozhlasu, chrono-prostorové poezie, poetické performance, textu i reflexe. Vedle efemerity zvuku se zaměřuje také na tělesnost. Její hlavní výrazový prostředek je slovo, a rozšířenné do oblasti sonické poesie. Zajímá se o sluchovou paměť a o hluboký, fyzický čas. Užíváním (a)synchronické přítomnosti v digitální sféře rozevírá koncept intimního rozhlasu. Zabývá se také vyprázdněností sluchu internetového posluchače. Její zvuky/rozhlas/knihy a díla jsou lokalizované momenty samoty.

http://orpoiesis.blogspot.si/


OD W. TURNERA PO V. TURNERA: VÝTVARNÉ UMĚNÍ V KONTEXTU ENVIRONMENTÁLNÍ PROBLEMATIKY

Milan Kreuzzieger (Praha)

prezentace

FROM J.M.W. TURNER TO V. TURNER: ART FROM A COSMOPOLITAN PERSPECTIVE

Milan Kreuzzieger

Naše doba nese mnoho jmen a charakteristik: od altermoderny (Nicolas Bourriaud), nedokončený projekt modernity (J. Habermas), supermodernita (M. Augé), až k velké regresi (H. Geiselberger) post-human a temné epoše. Zaměřím se na koncept kosmopolitní modernity jako na rámec pro interpretaci or reinterpretaci umění. Vztahuji se k osobnostem z oblasti sociologie, filosofie, dějin umění a kulturálních studií jako jsou U. Beck, M. Nava, D. Chaney, M. Meskimmon, B. Benish a další. Předpokladem je, že „ obrat ke kosmopolitnímu“ by měl také změnit naši imaginaci a praxi v mnoha oborech, včetně umění a soustředit se na nové otázky a perspektivy. Reinterpretace dějin umění z pohledu environmentalní problematiky může být jeden z příkladů tohoto obratu.

Dr. Milan Kreuzzieger se zaměřuje na mezikulturní vztahy a interpretaci kultur v globálním kontextu. Zabývá se převážně teoriemi kosmopolitismu a zajímá se o transformaci identit v globálním kontextu, převážně nahlíženou prizmatem vizuálního umění. Pracuje v Ústavu globálních studií: http://cgs.flu.cas.cz/cz


KRIZE A KAŽDODENNOST: REKONSTRUKCE SDÍLENÉHO PROSTORU FORMOU TVOŘIVÉHO SDÍLENÍ
Daniel Alexander Hignell (Brighton, UK)

prezentace

Dnes se jako aktuální ukazuje definice krize, kterou navrhl antropolog Victor Turner — krize, která se odehrává ve střední vývojové fázi jakékoliv komunity. Krizi definuje skoro nepřetržitým společenským, politickým a ekologickým rozvratem. Vzhledem k tomu, že krize není chápána jako konečná fáze, ale jako neco dočasného, lze ze současného stavu společnosti vystoupit k nové formě aktivit, kde definuje a ukazuje cestu k potenciálně novým způsobům existence umění. Jak píše filozof Brian Massumi, cílem umění — chápaného jako událost — je poukázat na podobnosti a tak vytvořit prostory pro nové perspektivy. V tomto smyslu nemůžeme umění vnímat jako formu komunikace v tradičním slova smyslu, protože se nesnaží o přenos informací mezi dvěma jednotlivci. Spíš stimuluje náš vztah k externalitě, která přesahuje hranice určité komunity. Definice se o to víc týká zvukového umění – jak píše Jean-Luc Nancy, tedy „poslouchat znamená hledat možný význam; takový význam, který nemusí být nutně okamžitě přístupný“. V prezentaci zkoumám formy zvukového, site-specific umění, které mohou přímo zasáhnout do stávajících ekologických struktur a tak využívat potenciál současné krize k vyvolání smysluplné a dlouhodobé změny v rámci agory. Poukazuji na paralely mezi tím, jak (zvukové) umění využívá rozhraní mezi Já a Jiným pro formulování jasných etických otázek a jejich vazeb na širší ekologické souvislosti. Tato funkce vychází z vytváření univerzálního a participativního přeměny koncepce místa a logistiky sdíleného prostoru (jako sdíleného statku). Převážně čerpám z textu nedávno obhájené disertace, ve kterém se snažím rekonfigurovat existující a každodenní společenskou dynamiku. Tímto způsobem ve světle palčivých problémů dneška se pokouším definovat novou funkci umění ve společnosti.

Daniel Alexander Hignell (Sussex) je britský hudebník a zvukový umělec. Zabývá se tématem participace, statku a komunity. Hignell obhájil letos disertační práci na Dartington College of Art. Spíše než s melodií pracuje s texturami a zabývá se propojením různých druhů zvukových objektů: instrumentálních, nalezených, syntetických a organických a posluchači nabízí možnost jak racionální, tak emotivní reakce. Do restříku jeho hudební tvorby spadají dróny, terénní nahrávky, prvky současné vážné hudby, improvizace, synteze, textu i videa.

info@distantanimals.com
http://www.distantanimals.com/


BĚLOVĚŽSKÝ PRALES
Martyna Poznańska a Peter Cusack (Berlín,Londýn)

prezentace

Bělověžský prales je poslední evropský prales, světové dědictví UNESCO a domov řady jedinečných živočišných druhů. Po nedávných změnách v environmentální politice polské vlády je aktuálně ohrožen těžebou dřeva. Mezinárodní diskuze nabízí naší práci širší kontexty a klademe si za cíl prozkoumat širší problematiku Bělověžského pralesa pomocí zvukové žurnalistiky a s využitím poetických metod vnímání a přímé zkušenosti. Hlavním médiem je zvuk a terénní nahrávky, které budou doplněny videem, fotografiemi, texty a rozhovory s obyvateli. Záměrem je se zaměřit na bližší, vnitřní vztahy, které v lese existují, včetně poslouchání mikro-zvuků brouků, žijících v kůře, na analýzu vizuálních vzorců zanechaných hmyzem a menšími rostlinami, a také na rozhovory s místními lidmi o jejich vztahu k lesu. Doufáme, že projekt nejenom poukáže na současnou politicko-environmentální debatu, ale také osvětlí skryté vztahy, které v rámci Bělověžského pralesa existují, na lidská rozhodnutí, která se těchto vztahů přímo týkají.

Peter Cusack je fonografista a hudebník se zvláštním zájmem o zvuky přírodního prostředí a akustickou ekologii. Jeho projekty jsou příkladem komunitního umění, zvukového a společenského výzkumu a dokumentárních nahrávek míst se specifickým akustickým nábojem (jezero Bajkal, Aralské moře, Černobylská zóna, Kaspické naftové vrty, britské nukleární objekty). Jeho projekt Sounds from Dangerous Places (Zvuky z nebezpečných míst) zkoumá zvukové krajiny na místech velkých environmentálních změn. V roce 1998 Cusack inicioval v Londýně projekt Favorite Sounds, který se snaží zjistit, co lidé nacházejí na jejich každodenním zvukovém prostředí pozitivního. Projekt se od té doby rozrostl i do Pekingu, Berlína, Bruselu, Chicaga, Prahy a Birminghamu. Přednáší na katedře Zvukového umění a designu na London College of Communication, a pobýval na umělecké rezidenci nadace DAAD v Berlíně.

http://www.petercusack.org/

Martyna Poznańska je zvuková umělkyně, zkoumá zvuky prostředí, ruch městských prostředích, vazby mezi zvuky a objekty a performativní prvky poslechu. Její práce obsahují komponovanou hudbu skládající se z terénních nahrávek, instalací, situačních performancí a živé improvizace. Studovala na University of Arts v Londýně a momentálně studuje zvukové umění na UdK v Berlíně. Pracuje mezi Krakovem, Londýnem a Berlínem.

http://www.martynapoznanska.com/


pátek večer


STŘEPY SEVERNÍCH ČECH
Ibra Ibrahimovič (Most)

foto prezentace

Ač bychom jakkoli do detailů nakreslili mapu severu naší země, bude to mapa slepá. Její původní předloha byla ztracena. Mapa severu Čech, známého také jako Sudety, byla začmárána, vyškrábána, vygumována a zahozena. Její obrazová příloha, vytvořená Ibrahimovičem, vnáší do její historie ještě větší zmatek a budí obavy. Přichází se ztrátou mapy i konec kousku světa? Nerozlézá se ztracená mapa do jeho zbytku? (Ivan Mečl).

Ibra Ibrahimovič jefotograf, narozen 1967 v Mostě. Žije střídavě v Meziboří u Litvínova a v Praze. Do roku pracoval jako technolog a kontrolor ve strojních dílnách Chemopetrolu Litvínov. Od roku 1991 působí jako fotograf na volné noze. Na počátku se specializoval na černobílou dokumentární fotografii, později rozvíjel ostatní fotografické odbory a začal fotografovat i digitálně. Mezinárodní pozornosti se dostalo zejména cyklu černobílých fotografií o bourání severočeské obce Libkovice, publikovaném v knize Libkovice: Zdař Bůh, a příběh sedláka Rajtera, za který získal titul Zlaté oko/fotografie roku na Czech Press Photo 2003. Pravidelně fotografuje pro Divadlo rozmanitostí a spolupracuje s nevládními organizacemi v oblasti kultury a životního prostředí. Nepravidelně publikuje v zahraničních časopisech. Zakázkové snímky uplatňuje nejvíce v sektoru malých a středních firem, kde kromě fotografování zajišťuje i grafickou úpravu a tisk.

http://www.ibraphoto.net/


THE SOUND IS INNOCENT
Johana ŠVARCOVÁ a Martin OŽVOLD (Praha)

představení projektu documentárního filmu

Koncept našeho projektu by mohl být popsán jako „momentální stav současné elektronické hudby z pohledu osobností, které považujeme za hybatele scény“ . „Současnost“ v našem pojetí spojuje „minulost“ a „budoucnost“ . Do filmu nepřinášíme tezi, kterou si jako tvůrci jdeme potvrdit nebo vyvrátit, filmové médium vnímáme jako „interface“, jako komunikační nástroj. Chceme vytvořit film, který podněcuje k vnímání i vytvářeni elektronické hudby jako sebereflexe v současném světě. Elektronická hudba se stává metaforou. The Sound is innocent má být generační reflexí plurality elektronické hudby z hlediska proměn nástroje, která však neztrácí ze zřetele ani zdánlivě širší, ale ve skutečnosti úzce související problémy — například proměnu funkce hudby jako společenské události v globalizovaném světě. Člověk si ve vztahu k technologii vždy dokázal najít cestu k určitému stupni virtuozity. Je ale možné, že se nám nikdy nepodaří stroje dokonale ovládnout. Zkusme si s nimi alespoň hrát, protože to je pravděpodobně to nejlepší, co může člověk se strojem/nástrojem dělat!

Rozhovory s: John Richards (Dirty Electronics), Steeve Goodman (Kode 9), Robert Henke (Monolake), Julian Rohrhuber, Francois Bonnet (Kassel Jaeger, GRM) atd.


sobota ráno Hannes Hoelzl (Berlin)

Nemůžeme vymazat hluk — stačí jen přidat další zvuky, v naději, že se propojí s již existujícími zvuky a zbaví část z jejich ošklivosti. (Keiji Otoma)

Během zvukových procházek většinou pociťujeme touhu rozplynout se v čistém móodu vnímání, a zmizet jako jako subjekt, ale jsme přitom vystaveni efektu pozorovatele: nemůžeme pozorovat ani systém ani prostředí aniž bychom jej změnili nebo ovlivňovali. Jako ta příslovečná opice se nemůžeme zbavit svých zad. Přijmeme tuto situaci a navrhujeme sérii průzkumných zvukových procházek v oblasti Mariánských Radčic, kde posluchači nejsou tiší, ale zasahují do zvukové scény vydáváním zvuků a poslouchají vyprávění o životním prostředí a reflektují / rezonaují s vlastními zvuky, podobně jako to dělají delfíni nebo netopýři.

V souladu s metaforou delfínů budeme používat zvuková zařízení s dlouhým dosahem a úzkým paprskem podobný Sondolu (sonarovým delfínům), které Alvin Lucier používal ve své práci Vespers z roku 1965, ale s rozšířenou zvukovou gamutou. Zařízení se nazvané prozatímně Sombat a bude postaveno speciálně pro tuto příležitost.

Metoda vychází z mé osobní historiografie průzkumu zvuku, který v roce 2011 uspořádal Davide Tidoni a v němž intervenční aspekt, který se přidal ke zvukové procházce mi poprvé ukázal epistemický potenciál — jak akustický, tak společenský. Daleko překonal pouhý přístup k poslechu, který jsem získal jako dítě při pozorování ptáků se svou tetou.

zvuková procházka

Hannes Hoelzl (1974 v Itálii) je italský skladatel, zvukový umělec a pedagog. Studium na Utrechtské umělecké akademii HKU bylo spojeno se stáží v Electro-Instrumental Music (STEIM) v Amsterdamu. Po získání titulu MgA. učil zvukové umění na Kolínské akademii mediálních umění KHM. Téma, které se objevuje ve všech jeho různorodých uměleckých aktivitách, instalacích využívajících zvuk je jeho hluboký zájem o lingvistiku a překlad. Překlady mohou figurovat na pomezí kontinuálních modalit, jako je tomu například ve vizualizaci, sonifikaci, v konceptuálních přemístění site-specific děl, nebo u chápání textových archívů jako materiálu pro uměleckou tvorbu, jako je tomu například v jeho posledním díle ‘Audio Visual Anarchivism’, vytvořeném společně se skladatelem Albertem de Campem a počítačovým lingvistou Danielem Hromadou.

http://www.earweego.net/


ARIEL GUZIK
Piotr Tkacz (Krakov)

Expedice za vibrujícím ekosystémem je zásadním bodem ne-antropocentrického, vědecko-magického umění mexického umělce Ariela Guzika (1960, Mexico City). Guzik konstruuje experimentální nástroje, které jsou zároveň hudební instrumenty, sonifikující zvuky rostlin, vody, fenomény, jejichž akustika je určována podnebím. Guzik se inspiruje Julesem Vernem, kvantovou fyzikou a staví podvodní sondy a plavidla, jimiž se pokouší navázat dialog s kytovci. Moře — dnes poslední neprobádané hájemství tajemného inspirovalo vždycky lidskou mysl a imaginaci. Je to království tak obrovské a náročné na zkoumání, že i přes naše snahy se podařilo probádat jen nepatrný zlomek. Guzikova díla vybízejí k opětovnému hloubání nad otázkami významu slov jako harmonie, rezonance, a energie. Díky koncepci světa jako kontinua, jako hudební kompozice, která se utváří sama a kde je vše vzájemně propojeno, působí na elementární rovině, posouvají takové nástroje význam a roli člověka vůči celku. Guzikovy aktivity budeme vykládat prizmatem Edgara Varese, kontextualizovat s vibrující (an)architekturou Stevea Goodmana, filtrovat entropickými vizemi Roberta Smithsona a vsuneme do kontextu deleuzovských „tisíce plošin“.

Piotr Tkacz (1985 v Poznańi) je improvizátor, kurátor, spisovatel, DJ. Jeho články byly publikovány v „Surround“, „Czas Kultury“, „Glissando“, „2+3D“, „Dwutygodnik/Biweekly“, „Fragile“, „Jazz Forum“, „M|I“ . Mezi lety 2007 a 2016 byl spolumoderátorem show Audiosfera v Radiu Afera, od října 2016 má vlastní rozhlasovou show „zasypywanie kanonu“. Podílí se na akcích jako je „za duszno“, festival improvizované hudby FRIV, či „Warsztat dźwięków“. Je členem hudebních projektů Kurort, Radioda, Revue svazu českých architektů, Stupor, Tkacze, Lata, Sumpf a také nahrával s Alice Hui-Sheng Chang, Hermanem Müntzingem, Pascalem Battusem, Ericem Wongem a Seijim Morimotem. Má teoretický i praktický zájem o otevřené partitury (textové i grafické). V minulosti byl Tkacz hostem festivalů jako např. Ostrava New Music Days, Animator, Musica Electronica Nova a přednášel v Národním muzeu etnografie ve Varšavě, FAMU Praha a Kulturzhauz v Toruni.

https://piotrtkacz.wordpress.com/



Zpráva z arktických krajin
Kat F. Austen (Scott Polar Research Institute)

diskuse/prezentace

Kat F. Austen (Londýn/Berlín) se zajímá o environmentální, sociální a digitální spravedlnost a v tomto kontextu také o to, jak se orientovat na pomezí mezi vnitřním a vnějším a tím, co považujeme za lidskou komunitu. Její přístupy a metody jsou interdisciplinární, je aktivní jako umělkyně, environmentalistka, novinářka a spisovatelka.

http://katausten.com
http://worldflows.net
http://iamkat.contently.com


Gertrude Moser-Wagner - GEWORDEN

Pro SEG se zaměřím na svou instalaci Geworden, umělecké dílo pro rozhlas, které vytváří jistou analogii mezi kamenem a lidmi. V roce 2014 jsem se během svého rezidenčního pobytu v Krastal, který se nachází blízko mramorového lomu, koncepčně zaměřila na mramor. Svým vzděláním jsem původně sochařka. Mramor je rekrystalizovaný vápenec, tedy je materiálem v procesu metamorfózy. Tím, čím je („geworden“), se stal dlouhodobým procesem. V rámci svého projektu jsem porovnávala geologické vrstvy s lidským světem, a to jak za použití zvuku, tak vyprávění. Požádala jsem dvě geoložky, Sabine Grupe z WGM Wien a Beatrix Moshammer, které v daném místě pracovaly, aby své fotografie jemných plátků mramoru daly pod polarizační mikroskop a aby posléze promluvily na vernisáži krastal-projektu (kurátorka Meina Schellander).

Gertrude Moser Wagner je vizuální umělkyně, pracuje a žije ve Vídni. Studovala sochařství na Akademii výtvarného umění ve Vídni (MgA., 1981), kde později i vyučovala. Pracuje s videem, plastikami, a konceptuálním textem. Také pořádá intervence ve veřejném prostoru a ve spolupráci s dalšími umělci a vědci realizuje mezioborové komunikační projekty.

http://www.moser-wagner.com/


sobota odpoledne


Problematika „Instituce ve vztahu k zvukovému umění“ jako součást uměleckého ekosystému
Martin Ožvold (Praha)

Martin Ožvold je hudební skladatel a zvukový umělec. Ve své práci se zabývá stavbou hudebních elektronických nástrojů, live electronics, konkrétní hudbou, zvukovými instalacemi, terénními nahrávkami atd. Uplatnění nachází jak v divadelním, tak ve filmovém a rozhlasovém prostředí v rámci Evropy. Ožvold studoval kompozici se Scottem Wilsonem a Jonty Harrisonem na univerzitě v Birminghamu (University of Birmingham MMus). Předchozí bakalářské studium zakončené titulem BA(hons) absolvoval na Sonic Arts at the Middlesex University London, na SAE Institute London (DipHe in Audio Engineerging) a na Slovenské technické univerzitě v Bratislavě. V současné době studuje doktorské studium na Janáčkově akademii múzických umění v Brně na katedře Multimediální kompozice, v rámci svého výzkumu týkajícího se konceptu prostoru a akustických umění a elektroakustické hudby absolvoval roční stáž na Institute of Sonology at the Royal Conservatoire in the Hague. V současné době žije a pracuje v Praze.


Zprávy
Guy van Belle (Gent, Hranice)

prezentace

Čemu můžeme dnes věřit, a co zůstává užitečné i pro zítřek? Hudba, zvukové umění a terénní nahrávky nejspíše zůstanou rozmarným chráněncem ekonomiky a průmyslu, s jeho projektovým a komodifikovaným způsobem myšlení, které zůstává pevně zakleslé v konzumerismu a fetišismu. Tarkovskij někde řekl, že umění se rodí ze špatně vymyšleného světa. Reporty z venkova: Zvuk vesnice, Fanfara Hranice, či Hudba v pohybu. Reporty z měst. Tvoření 112 pětiminutových hudebních miniatur pro Every Time A Ear di Soun, umělecký rozhlas pro Documentu 14. My jsme připravili předpovědi počasí, zatímco jiní debatovali o společnosti a politice a k tomu hráli hudbu. Zprávy z umění a vědy. Vytvoření nové vědecké laboratoře s otevřeně kulturní a společenskou funkcí. Citizen Science a nový inkubátor metod s kognitivními, komunikačními, nano-technologickými i kulturními vědci, muzikology, knihovníky a mediálními umělci. Reporty a zprávy a rešerše. Flusserův červ je mechanismus, který zpracovává, zatímco v podzemí se dál posouvá vpřed. Na první pohled to vypadá nevinně. Ale do čeho se pomalu zaplétáme, chceme to vůbec ještě? Vítejte ve světové kultuře nevědomosti.

Guy van Belle (nar. 1959 v Belgii, a.k.a. Gívan Belá) je mediální umělec a kurátor žijící v České republice a v Belgii. Občas se označuje jako producent mediálních dat, jako vynálezce větrného času a hodinář, jako hráč na slide kytaru, který občas alternuje na krabici od doutníků ve spasmatické skiffle kapele. Po studiích literatury a lingvistiky, filozofie a sochařství, přesedlal na konci 80. let na počítačovou hudbu. Jeho nejdůležitějšími virtuálními počiny (všechny skupinové) byly Stellingname (1984 – 1989), Young Farmers Claim Future (1990-2000), dBONANZAh! (1998-2002), mXHz.org (2002-?) a Society of Algorithm (2004-).


CROSSOVER SOUND METHODOLOGIES
Max Haberl (Berlín)

ZRUŠENO

Každé místo si žádá jiné formy přístupu, které mohou posloužit k popsání a zpracování jeho specifických zvuků. Pro rozluštění toho, co vlastně slyšíme, byly pro účely daného zvukového materiálu vytvořeny různé nástroje a metody. Vzhledem k tomu, že současný stav tohoto oboru si žádá hlubší porozumění v oborech zvuku a designu, stejně tak jako schopnost kombinovat různé metodologie, můj příspěvek je pokus o prozkoumání přesahu mezi zvukem a designem a klade si za cíl objevit potenciál, tkvící v kombinaci různých metodologií: obory od zvukové krajiny po zvukovou architekturu až k urbanistice zpřístupňují takové formy poznání. Koncept se týká mnohostranného procesu, v jehož rámci je možné získat hlubší porozumění akustickým konstelacím – čím více poznatků můžeme z dané situace získat, tím se posiluje možnost předpovídat a výsledky vyhodnocovat. Tak lze lépe zkoumat koncepce, jako je třeba analýza prostoru, která se vztahuje k funkci, jejímu vztahu k rytmu, dynamickému spektru a témbru. Prezentace bude dále zkoumat, jak správné pochopení konceptů sluchového soustředění a nesoustředění umožňuje lidem pochopit komplexní systém zvukového prostředí a slyšet jeho jednotlivosti a „zdroje“.

Max Haberl (narozen 1988) studuje v magisterském programu obor Audiokomunikace a technika na Technické univerzitě v Berlíně. Ve svém bakalářském studiu Mediální technologie se zabýval zvukovými krajinami a terénními nahrávkami. Jeho hlavní zaměření je zvuk a psychoakustika, k čemuž byl inspirován absolováním kurzu „Soundscape Composition“ Barryho Truaxe.


Rosická
Skupina (Filip Johánek, Jan Solčáni, Zdeněk Tomášek), Brno, Praha

prezentace

Skupina (Filip Johánek, Ján Solčáni, Zdeněk Tomášek) v príspěvku pedstaví a v premiére odprezentuje dielo inšpirované Lucierovým procesom záznamu miestnosti, prehraním takto realizovanej nahrávky a jej následným znovu-zaznamenaním. Predstavené dielo zachytáva posledné noci tzv. Rosickej, bývalej staničnej budovy Českých dráh v Brne, roky slúžiacej ako nezávislý priestor vyplnený predovšetkým umelcami pracujúcimi s rôznymi médiami. Objekt končí, umelcom boli vypovedané zmluvy. Pomaly už folklórny scenár sa v meste opäť opakuje. Umelci (zvyšujúci prestíž miest) sú z centra vytláčaný na perifériu. Objekty vytvárajúce genius loci sa transformujú v rukách investorov. Developerské projekty pomaly definujú súčasnú podobu miest a krajiny, vytráca sa pamäť miesta a determinuje sociálna imaginácia jedinca v priestore. Jasné obsahy sa postupne transformujú na rezonujúci, znepokojivý drone, aura miesta postupne zaniká. Pôvodný význam sa stráca v jeho vlastných rezonanciách, ostávajú len ozveny minulosti, čo ale ostane po nich?

Skupina je umelecké zoskupenie zamerané na vydávanie terénnych nahrávok, ich estetizáciu a legitimizáciu s odkazom k akustickej ekológii. Skupina je otvorený kolektív autorov, ktorého členmi sú: Filip Drábek, Jana Kočišová, Tomáš Šenkyřík, Zdenek Tomášek, Martin Flašar, Filip Johánek a Ján Solčáni.

skupina.bandcamp.com


Chorus Duet for Radio
Kate Donovan (Berlín)

prezentace a diskuse

Kate Donovan je umělkyně a rozhlasová aktivistka. Rozhlasu se věnuje z širší perspektivy antropocénu: jakým způsobem naše koncepce materiality a zvukových studií mohou přispět k hledání nových východisek? Její poslední práce pro rozhlas (Chór duet pro rozhlas) se zabývá magnetitem, jeho funkcí v migraci živočišných druhů, paměti a prvních zvukových nahrávkách. Zajímá se o přesahy mezi uměním, vědou a aktivismem, připravuje rozhlasové akce, pravidelně spolupracuje s rozhlasovým projektem colaboradio, žije a pracuje v Berlíně.

https://www.mixcloud.com/elements_with_kd/
http://colaboradio.de/


PET(m)use
Martin Klusák (Praha)

Skupina PET(m)use je výzkumné a tvůrčí propojení hudebních skladatelů a interpretů s architekty a designéry, vycházejících z institucí hudební fakulty pražské AMU, Fakulty architektury ČVUT a nezávislého ateliéru PETmat.Absolventi ČVUT a zakládající členové ateliéru PETmat – se dlouhodobě zabývají možnostmi opětovného využití PETlahví v architektuře a designu a pro tento účel patentovali tzv. PETbrick – prototyp lahve, která současně funguje jako odolná stavební jednotka. Na výrobě PETbrick se v aktuální vývojové fázi podílí také firma Mattoni, která podporuje výzkum lahví jakožto stavebních jednotek. Projekt PET(m)use je spoluprací ateliéru PETmat na scénografii hudebně-inscenačního díla skladatelů Martina Klusáka, Jana Rybáře a vokálního Ensemble Coccinelle. Forma představení vychází z možností modulární scény sestavené z PET-lahví a průsvitných plastových materiálů, která během představení mění barvu, tvar i své rozložení v rámci divadelního prostoru. S touto scénou v průběhu představení interagují přímo hudební interpreti-performeři – scéna světelně reaguje na jejich zvukové projevy. Světelnou intenzitu a barevnost scény však lze ovládat i na dálku z kontrolního bodu. Hudebníci budou také moci ručně manipulovat se stavebními prvky scény, používat je jako akustické nástroje k vytváření zvuků a přestavovat je do jiných struktur. Stavební prvky lze během představení též rozložit až do jednotlivých pet lahví. V představení je zamýšleno pracovat s účastí publika, které bude mít možnost zapojit se do průběžné modifikace scény a ovlivňovat zvukovou složku díla.

Martin Klusák (1987) je český skladatel, multimediální umělec a sound designer, absolvent FAMU v oboru zvuková tvorba a současný student PhD na HAMU v oboru skladba. Jeho tvorba má široké rozpětí od kompozice a zvukového designu pro film, televizi a rozhlas, až po autorské hudební a multimediální projekty, které mnohdy překračují hranice hudby a zvukových umění a dotýkají se i jiných uměleckých oborů. Je jedním ze zakladatelů skupiny Topos Kolektiv, která již dva roky experimentálním způsobem zkoumá hranice hudby, divadla, výtvarných umění a architektury formou site-specific představení.

http://www.martinklusak.cz/
https://petmat.cz/


Sound walk and Sound talk pro Libkovice
Martin Zet

zvuková procházka

Martin Zet (nar. 1959) je český intermediální umělec, žije a pracuje v Libušíně nedaleko Kladna. Pracuje se situacemi, objekty, zvuky, obrazy, akcí, s významem, prostorem a časem. Zet ve své práci často používá repliky specifických vizuálních prvků, s jejichž významy si pohrává a využívá skrytého potenciálu vazeb mezi blízkým a dalekým, poznaným a tajemným, vyřčeným a zamlčeným, konkrétním a abstraktním. Například projekt Kresby mořem se skládá ze série náčrtů, které se zdají na první pohled být přirozeně vytvořenými obrazy (physei eikones), tedy obrazy, které nevytvořila lidská ruka (acheiropoieta). Zet se účastnil projektu Na pomezí samoty na Mostecku v roce 2015.

http://martin-zet.com/


GEORÁDIO
Udo Noll (Berlín)

Za léta existence a díky pomoci široké komunity umělců, fonografistů a jednotlivců pracujících se zvukem a terénními nahrávkami radio aporee obsahuje široký korpus zvuků z celého světa a vyvinulo řadu nástrojů pro komunitní uměleckou praxi a výzkum. Pro Soundworms Ecology Gathering si Udo Noll připravil krátkou prezentaci o této platformě, kterou vnímá jako příklad spolupráce na poli zvukových prostředí a mapujících technologiích. Dále vysvětlí koncept „georozhlasu“ (georadia). Mimo aspektu sbírání, archivování a zvukové kartografie platforma radio aporee také experimentuje s hranicemi mezi jednotlivými médii a veřejným prostorem. V tomto ohledu je rozhlas měnící se technologií a zároveň formou narativu. Je to médium, jehož hlavními kvalitami je konektivita, kontinuita a výměna. Koncepty jako vysílač/přijímač a performer/posluchač by se mohly v tomto ohledu stát transparentními a zaměnitelnými. Georadio je nejnovějším nápadem na projekt, který splétá dohromady koncepty radio aporee s prvky akustické ekologie, environmentální analýzy a ochrany, a vyvinutých internetových technologií. Ideou je vytvořit rozhlas založený na spolupráci, který reflektuje stav životního prostředí, a to od lokální až po globální úroveň. Mimo tradiční rozhlasové formáty (zvukové umění, programové vstupy, dokumentaristiku, rozhovory, atd.) užívá také senzory, data i livestream, a obsahuje různá technologická rozhraní pro hravou experimentaci. Jeho cílem je založit „georádio“, které naslouchá tepu planety... Na Soundworms Ecology Gathering by podmínky a možnosti pro tento vjemový rozhlas formovaly hlavní otázku pro debatu a diskuzi.

Udo Noll je mediální umělec a programátor v oboru fotografie a mediální technologie na Kolínské univerzitě aplikovaných věd. Žije a pracuje v Berlíně a Kolíně. Zakladatel portálu radio aporee, platformy pro projekty a praxi v oboru terénních nahrávek/fonografie, zvukového umění a experimentálního rozhlasu.

http://aporee.org/aporee.html


Projekt nula.cc
Lloyd Dunn (Praha)

Autorský projekt nula.cc spojuje několik prvků, včetně polních nahrávek, zvukových kompozic, esejí, cestopisů, fotografie a video. Projekt má formu kvaziseriální řady on-line souborů, uspořádaných chronologicky. Návštěvník může procházet stránky buď jako chronologickou sérii, nebo geograficky pomocí kartografického rozhraní. Kromě toho má k dispozici filtrované vyhledávání, takže může prohlížet podle média, tématu nebo libovolné fráze.

Lloyd Dunn je multimediální umělec a publicista, žije a pracuje v Praze. Ve svém oboru začal pracovat v roce 1983 projektem PhotoStatic Magazine, kde pracoval jako redaktor, vydavatel a častý přispěvatel. PhotoStatic byl zamýšlen jako časopis věnovaný převážně umění, vytvořen specificky pro xeroxování, ale rychle se stal součástí pulzující zínové komunity, která byla v 80. a 90. letech minulého století velmi aktivní. Poslední číslo (č. 49) bylo bylo vydáno v roce 1989. V roce 1987 spoluzaložil s Johnem Heckem a Ralphem Johnsonem multimediální skupinu The Tape-beatles, která začala vytvářet zvukové a filmové koláže a živá vystoupení. Dunn až dodnes zůstává v blízkém kontaktu s různými uměleckými projekty. Jeho nedávnou práci lze vidět ve filecast projektu http://nula.cc, který započal v roce 2009. Nové filecasty se jako „online presence“ celého projektu objevují v častých, občas nepravidelných intervalech, a mohou být volně stahované a sdílené.

http://nula.cc


sobota večer: otevřený program


neděle ráno


MRAVENČÍ CVRKOT
Kuai Shen (Kolín nad Rýnem)

Terénní prezentace, spojená s hybridní zvukovou procházkou

Kuai Shen se narodil roku 1978 v Ekvádoru a žije v Kolíně nad Rýnem. Je fascinován chováním hmyzu, v jeho experimentech se věnuje mravenčím koloniím. V projektu Oh!m1gas (2011), který vytvořil pro Manifestu 9, vystavil audiovizuální instalaci s mravenčí kolonií, která prozkoumávala vztah lidských technologií a společenství mravenců. V této konkrétní instalaci se dva gramofony napojily na mravenčí kolonii, jejíž aktivita působila na jehlu, která přehrávala vinylovou desku. V únoru 2011 se Shen účastnil workshopu a výstavy Laboratory Life, která se konala v The Lighthouse v Brightonu a budově The Arts Catalyst v Londýně. Kuai Shen spolupracoval s Andym Graciem na projektu „The Quest for Drosophila Titanus“, experimentálním chovatelském programu mušek, kde zkoumal, jak by za použití genetické modifikace mohly být vyšlechtěny mušky, které by mohly na jednom z měsíců rotujících okolo Saturnu přežít. V srpnu roku 2011 byl publikován rozbor Shenovy práce v Leonardo Magazine jako součást MIT Press. V publikaci se píše: „Biomimetické zkreslující prostředí Oh!m1gas je instalace, která zkoumá společensky zodpovědnou formu umění, využívá šetrné organické materiály (tj. živou mravenčí kolonii) a stimuluje specifickou formu interakce. Jak si umělec Kuai Shen Auson všiml v Ekvádoru, mravenci jsou formou přirozeného superorganismu, který vyniká i z důvodu své vzniknuvší společenské struktury a svou sebeorganizací. Aby vyřešili problémy, mravenci vytvářejí struktury, které jsou budované zespoda, a které daný problém řeší skrze komplexní síť lokálních vztahů. Kuai Shen zkoumá podobnosti i rozdíly mezi lidmi a mravenci prizmatem čtyř hlavních oborů: kybernetika, sebevytváření, sebeorganizace a vznikání. Kuai Shen věří, že se od mravenců a od způsobu, jakým si tvoří jejich miniaturní ekosystémy, můžeme mnoho naučit“ .

http://kuaishen.tv/


Demokratizace výchovy pomocí výuky akustické ekologie
Dionysis Anemogiannis/NACUSSO (Řecko)

Interaktivní prezentace a diskuze

Poslední léta pořádá NACUSSO (Natural Cultural Storytelling and Soundscape Organisation) dílny akustické ekologie pro děti, dospělé i příslušníky ohrožených segmentů populace. Vzdělávací a vývojové programy v tomto kontextu zpřístupněné obsahují prvky akustické ekologie, ovlivněné pedagogikou R. M. Schaffera, propojené s principy aktivního vzdělávání, participativního programu a získáváním praktických znalostí. Hlavním cílem těchto programů je využívat akustickou ekologii jako nástroj pro mládež a pro společenskou a kulturní změnu. Během Soundworms Ecology Gathering představí NACUSSO výsledky tří programů uvedených v Německu a Řecku (Zugvögel, Sound of Kythera, Malakasa Dreaming I) s domacími i uprchlickými demografiemi (věk 6–18). Prezentace si klade za cíl otevřít interdisciplinární diskuzi na téma vzdělávacích programů, které využívají nová média a zvukové technologie s cílem propagovat hodnoty akustické ekologie, solidarity, participace a reprezentace obou pohlaví v kultuře, sebevyjádření, experimentace, umocnění síly jazyka a upevnění hodnot spojených s původem a lokalitou.

Dionysis Anemogiannis je neformální pedagog a výzkumník na poli akustické ekologie. Ve spolupráci s mnoha kulturními institucemi v Řecku, Německu, a Velké Británii vytvořil a realizoval vzdělávací programy. Jeho práce zahrnuje inkluzívní vzdělávání a programy osobního vývoje pro ohrožené jednotlivce (lidé postižené demencí, slepotou, či mentálním onemocněním), a to jak děti, tak dospělé. Poslední rok také spolupracuje s nevládními organizacemi, se kterými řeší přistěhovaleckou krizi ve středozemním moři.


Z vody — audiovizuální průzkum společenské polarizace v Jordánsku
Stanislav Abrahám / připravenove spolupráci s Pavlem Boreckým (Praha, Bern)

prezentace

Postupné zesilování klimatických změn v oblasti Středního východu je příčinou klesajícícho stavu místních vodních zdrojů. Jordánská společnost prochází transformací, plynoucí z obecného přijímání neoliberálních právních norem, a současně s přijetím dopadů a důsledků změny klimatu. Oba tyto faktory nemusí být v tamní populaci rovnoměrně citelné. V tom smyslu se naše studie pokouší zkoumat jak vodní zdroje, technologie a společenská praxe zapříčiňují nerovnoměrné možnosti adaptace v každodenním životě populace. Jde o multimediální týmový projekt, který vzniká v rámci postgraduálního studia na Bernské univerzitě: vznikne text disertace, zvuková instalace a interaktivní webové stránky. Projekt Pavla Boreckého je realizován ve spolupráci se Stanislavem Abrahámem a s dalšími.

Stanislav Abrahám je zvukový umělec a hudebník. Jako zvukový designér a hudebník většinou pracuje spolu s dalšími umělci, převážně v oboru divadla a tance. Jako samostatný umělec se věnuje zvukovým instalacím v galeriích a rozhlasovému umění pro Český rozhlas.

http://www.stanislavabraham.cz/

Pavel Borecký je vizuální antropolog, absolvent oboru Trvale udržitelný rozvoj, a spoluzakladatel antropologické výzkumné organizace Anthropictures. Se zaměřením na vizuální etnobotaniku, komunitní a městský rozvoj podnikl terénní výzkumy v Srbsku, Peru a České republice. Studuje audiovizuální etnografii na EHI+Baltic Film a Media School v Tallinnu, spolupracuje s Linnalabor (Estonian Urban Laboratory) a studuje postgraduální stupeň na katedře Sociální antropologie v Bernu.

http://unibe-ch2.academia.edu/PavelBorecky/CurriculumVitae


neděle odpoledne: DISKUZE


Další hosté


Radoslava Schmelzová

Radoslava Schmelzová vystudovala dějiny umění a péči o kulturní dědictví na Ostravské univerzitě v Ostravě a teorii a historii designu a nových médií na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, pracovala jako asistentka kurátora v Národní galerii v Praze, v Národním památkovém ústavu, ve čtrnáctideníku pro současné umění Ateliér. V současnosti přednáší teorii výtvarného umění na KALD DAMU v programu Divadlo v netradičních prostorech. Zabývá se současným umění s přesahem ke krajině a kulturnímu dědictví.


Dagmar Šubrtová (Kladno)

Sochařka a kurátorka Dagmar Šubrtová (narozena 1973) žije a pracuje v Kladně. Absolvovala Ateliér všeobecného sochařství Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze u Kurta Gebauera. V ateliéru pak působila do roku 2013 jako asistentka. Vedle umělecké profese se věnuje i tematickým kurátorským projektům, jako je dlouhodobá dramaturgie výstavního programu Makromolekulárního ústavu AV ČR v Praze, nebo bienále Industriální stopy. Pracovala několik let jako kurátorka Hornického skanzenu v bývalém dole Mayrau ve Vinařicích. Ve volné tvorbě se inspiruje industriální krajinou kladenských dolů, změnami reliéfu krajiny v důsledku dobývání uhlí, zemními novotvary, kde nacházejí útočiště zvířata a rostliny.

http://www.dagmarsubrtova.cz/


Ken Ganfield (USA) je hudebník a programátor, žije a pracuje v Praze. Dříve byl aktivní na poli anglofonního divadla a literatury. Dnes, pod pseudonymem Traktor vydává nahrávky vlastnoručně dělaných modulárních syntetizátorů na Soundcloudu. Kenovy patche se vyvíjejí pomalu. Často nechává syntetizátory hrát v pozadí, zatímco pracuje na jiných věcech. Tímto způsobem sesbíral již stovky různých nahrávek.


Michal Kindernay je umělec a kurátor. Absolvoval studia na FaVU v Brně a v Centru audiovizuálních studií na FAMU. Jeho audiovizuální instalace propojují oblasti a nástroje umění, technologie a vědy. Často se dotýká témat ekologie a skrze aplikování technologických přístupů ve vztahu k přírodě reflektuje problematiku environmentálních otázek. Jeho práce zahrnují videoperformance a interaktivní instalace, intermediální a dokumentární projekty a hudební zvukové kompozice. Je spoluzakladatelem umělecké organizace yo-yo, iniciátorem projektu RurArtmap, byl členem kolektivu galerie Školská 28 v Praze. Jako pedagog působí v rámci nového magisterského programu na Prague College a externě v Centru audiovizuálních studií FAMU v Praze.


Jakub Frank / Bludný kámen (Ostrava)

Bludný kámen je spolek lidí, který se zabývá mapováním především soudobého vizuálního umění a současné „experimentální“ hudby. Deset let provozoval Dům umění v Opavě, šest let pořádal kulturní aktivity v Univerzitním klubu – čajovně Bludný kámen v Opavě, provozoval Galerii Albertovec na Opavsku. V současnosti m.j. organizuje zvukové performance, festivaly Pohyb-Zvuk-Prostor a Minimaraton elektronické hudby, založil a stará se v Opavě o Galerii Cella a Hovorny.

http://bludnykamen.cz/