Tento mašíbl nebyl žádným umanutým pseudo Mendelem či Mičurinem, ale skutečným, fundamentální vědou zneuznaným a zatraceným objevitelem originálních pěstitelských a chovatelských metod. Původně zanícený skalničkář a vášnivý sběratel kaktusů se po jednom velmi nepříjemném osmihodinovém letu z Mexika, ztrpčovaném dvěma vzácnými kaktusy, před přísnými celníky ukrytými v análním otvoru, rozhodl, že takhle to už dál nejde a raději bude svou sbírku rozšiřovat o vlastní druhy rostlin. Tak začal bez jakýchkoliv hlubších znalostí genetiky, zato vybaven poznatky agonistickými. Křížením a mutováním různých rostlinných druhů a za použití velkého množství hnojiv, pesticidů, herbicidů a jiných nekonvenčních jedů se mu podařilo vyvinout metodu, při které přivede rostlinu na pokraj klinické smrti, aby ji v posledních okamžicích života, kdy je vůle k přežití nejsilnější, resuscitoval za podmínky přijetí různých cizorodých implantátů či úprav. Tato jeho činnost byla úspěšná, na rozdíl od snah o rekognici své práce ve vědeckých kruzích. Marný boj o uznání a ocenění jeho metod, kterým si vysloužil zařazení do složky mašíbl vedené na ČSAV a málem ho stál hospitalizaci na psychiatrickém oddělení nemocnice na Karlově, zaznamenalo JSD a nabídlo mu útočiště v Upsychu316a, které Broučkář přijal spolu s výzvou o vypěstování S.HmyzuSvihmyzu, dle předpisu Mladýho Svatýho. Tento úkol splnil na výbornou a výsledky jeho práce byly prezentovány v roce 2002 na pražské AVU, kde mu za tyto jeho úspěchy byl UK JSD udělen slavnostně titul JSDr, který hrdě užívá. Zároveň mu však přibyla i přezdívka Broučkář, kterou mu už asi nikdo neodpáře. Jeho oddělení, ke kterému patřil i skleník a vícepatrová střešní zahrada na terase upsychu, bohatě zásobující Arcigulu, později přebudované na strážnou věž Ing. Todora Donovského, bylo plné chovných vitrín a terárií s těmi nejroztodivnějšími rostlinnými i živočišnými mutanty, hnojiv, pesticidů, herbicidů, dalších jedů a jiných pěstitelských potřeb. Obliba jeho oddělení, této malé, ale pestré botanicko-zoologické zahrady, u místních dětí i výsledky prezentované na hodinách přírodopisu v Kapli sv. Scholastiky a až příliš názorné ukázky jeho podařených experimentů vyvolaly velkou řadu nevole a pohoršení ze strany svatých bab a dalších zbožných umanutců. Kardinál Guzmán označil jeho dílo, přes Sejtnův nesouhlas, neboť on sám by prý ničeho podobného schopen nebyl, za ďábelské, jelikož přímo odporuje Božímu plánu stvoření, a předal ho vyšetřovateli neoficiálního Svatého Oficia čili inkvizitorovi, kterého za tímto účelem povolal do Upsychu316a. Tak již ani nestihl dokončit poslední úkol, jímž ho správa Upsychu316a pověřila, a to vycvičit prapodivné bezobratlé obrvené živočichy, jež se přemnožili v utrakvistickém trůnu Mildy Uřitníka ve fekotistické kapli k rozežírání lidských exkrementů a přeměně energie takto získané v elektřinu.